Ve volném stylu...
Bývalo kdysi takové přísloví: "Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě!" Připomínaly je báby dospívajícím vnučkám. Zda se prakticky osvědčovalo, to nevím. Vsadit na ně bez dalšího znamená dnes většinou téměř jistotu, že dívka zůstane na ocet. Přesněji řečeno, že "nebude mít vztah", protože dnešní dívky se pod čepec tolik nehrnou. Proto je třeba přijít s iniciativou zvanou svádění. Asi to platilo i tenkrát. Ty báby pouze zosobňovaly jisté memento, morálně-kulturní imperativ. Pamatuj, holka, také na stud, na svou pověst, dobré mravy, čili na budoucnost.
Uvádím to jako ilustraci jisté souvislosti, která platí dodnes, i když se to ukáže až se zpožděním. Přímočará touha prosazovaná bez ohledů, bez zábran, dosahuje většinou něčeho jiného, než k čemu původně směřovala. Platí to nejen o touze milostné, ale i o touze po zbohatnutí nebo po moci (včetně moci politické). Tu politickou mám tentokrát zvláště na mysli.
Touha po politické moci v našich zeměpisných šířkách jisté meze přece jen respektuje, bohudíky. Nemáme tu občanskou válku, ani politické vraždy. Vražd tu máme dost, ale jejich pohnutkou je spíše touha po zbohatnutí. - Bezuzdnost touhy po politické moci se projevuje "pouze" (to slovo mám v uvozovkách) zákulisní intrikou, podrazem - a zejména okázalou slovní arogancí. Ta se rozmohla natolik, že lze mluvit o obecné korupci politické rozpravy (latinské corruptio totiž znamená původně zkažení; úplatkářství je pouze jedna z jeho forem).
Tento sesuv má u nás svou historii. Příznivci pana prezidenta mi to budou mít za zlé, ale - marná sláva - s arogancí coby stylovým ozvláštněním politické rétoriky u nás začal Václav Klaus. Připusťme, že tak činil s jistou elegancí. Pak mu to odváděl, a nejen jemu, Miloš Zeman. Už bez elegance. Sesuv pak pokračoval - a dosáhl polohy dokonale pavlačové. To dokonce přimělo zdatného moderátora televizních debatních pořadů, že s tím "sekl". Po čase se sice vrátil, ale zda je spokojenější, nevím. Nic moc se nezměnilo. Sledujeme-li současné mediální "rozpravy" o zdravotnictví (slovo rozpravy mám v uvozovkách), přihlížíme slovním soubojům ve volném stylu, ale předmět sám se v té vřavě ztrácí kdesi v pozadí.
Musím spravedlivě dodat, že se tak děje za aktivní spoluúčasti naší žurnalistiky. Mám na mysli hlavně tu deníkářskou a televizní. Média nejen nedokázala tomu poklesu zabránit, ale naopak mu poskytují titulky a prostor. Je možné, že tento styl je už zaběhnutý natolik, že imponuje i veřejnosti. Nebo aspoň její významné části. Například pan Paroubek, když se stal premiérem, zaimponoval na chvíli tím, že si v tomto směru ukládal jakousi zdrženlivost. Po čase toho nechal. Asi zjistil, že "sedávej, panenko, v koutě" není ten nejlepší recept na veřejný úspěch.
Na nedávném kongresu ODS se stala zvláštní věc. Pan Topolánek tam veřejně vyzdvihl ctnost zvanou "slušnost" a vyjádřil naději, že i s ní se dají vyhrát volby. Nevím, nevím. Především nevím, zda to myslel vážně, a pokud ano, zda to dobře promyslel. Vždyť je to právě jeho strana, jejíž přední mužové prosluli veřejně předváděnou arogancí i její lidovější variantou, totiž hulvátstvím. Pokud by měla veřejnost hodnotit razanci tohoto výkonu, přimluvil bych se za zvláštní vyznamenání pana poslance Tlustého. Dnes to naší největší opoziční straně vrací doktor Rath i s úroky. Politická debata (říkejme tomu tak!) se naplno rozjela ve volném stylu. Je půl roku před volbami a jen skutečný zázrak by to dokázal změnit. Byl bych rád, kdyby měl pan Topolánek pravdu, ale tyto volby slušnost asi nevyhraje.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.