Varovné ekonomické zprávy pro Českou republiku

Údaje z posledních dvou měsíců ukazují, že se především zpomalil růst průmyslu, který českou ekonomiku v posledních letech táhl. Tržby, které průmyslníci zaznamenali v září, se proti loňskému roku zvýšily jen o tři procenta. Stavebnictví teď produkuje méně, než loni ve stejném období. To je asi základní varování.

Nadále ovšem pokračují některé dosavadní pozitivní trendy. Export převyšuje dovoz jako ještě nikdy, v září to bylo dokonce o 14 miliard korun. To potvrzuje, jak důležité jsou pro Česko zahraniční firmy, které zahrnuly zdejší výrobu do svých globálních obchodních sítí. Podíl cizích firem na zdejší průmyslové už překročil hranici jednašedesáti procent, naopak ty české na tržbách meziročně ztrácejí. Žijeme v zemi dvou různě rychlých ekonomik, to je stále jasnější, nemusí to ale být nutně dobře.

Stejně tak klesá počet nezaměstnaných. Už je jich pouze necelých šest procent práceschopného obyvatelstva a trh práce se tak dostává na úroveň konce roku 1997, kdy země vkročila do první polistopadové recese. I v tomto případě je však radost jen podmíněná. Protože Česko vsadilo na růst tažený průmyslem, který navíc nemá příliš vysokou přidanou hodnotu, potřebuje velice mnoho zaměstnanců. Růst proto nemůže fungovat, když nejsou lidi. To je další varování pro vyhlídky do příštích let. Už za první tři čtvrtletí letošního roku se zvýšil počet zahraničních, převážně nekvalifikovaných pracovníků o padesát tisíc, další nárůst při absenci imigrační politiky může být spíše komplikací, než přínosem.

Nedostatek pracovních sil podle očekávání zvýší nároky zaměstnanců na mzdy a tím i inflaci. To je nad slunce jasnější právě ve světle posledních údajích o úrovni spotřebitelských cen. V říjnu vyrostly proti loňsku o čtyři procenta, především zásluhou dražších potravin. Může to být počátek další vzestupné cesty, protože další proinflační šok přijde začátkem roku. Potraviny, tabák, teplo, městská doprava i kultura budou zatíženy většími daněmi. Vyšší inflace znamená, že se zvýší úroky u půjček, což zbrzdí investice.

Nejde ani zdaleka o nějakou katastrofu, přesto výhledy jsou nepříjemné, jako dlouho nebyly. Když se k tomu přičte vliv stále dražší ropy a hrozící americká recese, tak není divu, že i tradičně optimističtí bankovní analytici věští na příští rok ekonomický růst nižší, než pět procent. Činí tak i při vědomí, že začne vyrábět další mamutí průmyslový podnik, továrna na automobily Hyundai v Nošovicích. Sama zajistí nárůst HDP o celá dvě procenta.

Česká ekonomika, možná celý hospodářský život české společnosti tak stojí před určitým přelomem. Dnes připomíná člověka, který měl štěstí a tak trochu nevědomky se stal úspěšným. Svůj úspěch si několik let užíval, málo však myslel na budoucnost a teď stojí před nepříjemnou zkušeností, že úspěch není věčný.

Může si leccos vyčítat, například že se nezbavil dluhů, když měl tak vysoké příjmy. V tomto směru zaostaly všechny vlády a lepší není ani současný pravicový kabinet. Vzhledem k letošnímu stále ještě rychlému růstu a možnému zpomalení v příštím roce se může snadno stát, že letošní schodek veřejných rozpočtů bude nižší, než napřesrok, kdy se zahájí takzvaně úsporná reforma. Ministr financí zatím předpokládá, že letošní deficit bude vyšší o deset miliard, což není závratný rozdíl. V Česku se ani příliš neinvestovalo do vzdělanosti. Minulé sociálnědemokratické vlády sice výdaje zvyšovaly, neproběhla však reforma, která by zajistila, že se efektivně využijí. A nová pravicová vláda výdaje na vzdělání zmrazila.

Hotovy nejsou ani žádné nové dálnice a v příštích třech letech ani nebudou, snad s výjimkou té ostravské. A to i přesto, že rozpočet očividně úpí pod stamiliardovými ročními výdaji na drahé superstavby. Neexistují ani žádné podněty, které by Čechy inspirovaly do příštích let. Přijetí eura u nás není imperativem jako bylo ve Slovinsku a stále je na Slovensku, v Pobaltí, nebo v Bulharsku. Vláda oznámila, že není žádný spěch, i když většina ekonomů v přijetí společné měny vidí novou šanci pro další růst.

Třeba budou Češi prosperovat i bez eura, nic nejde vyloučit. Jaký ale vlastně má společnost motiv, aby se o něco snažila, aby utahovala opasky při reformě zvyšující ceny a škrtající sociální dávky či výdaje na zdravotnictví?

Úspěšný muž, který nemyslel na budoucnost, tak prostě jen poslouchá varovné zprávy, ve svém pohodlném křesle propadá depresím a nepřemýšlí, co bude hledat dál.

Dnes je zpochybněn plán na vstup do společného měnového prostoru, nic se nedělá pro zavádění nových technologií, nepřipravují se parametry nového sociálního státu tak, aby fungoval i pro naše děti a vnuky.

Možná si úspěšný muž v pohodlném křesle zapnul televizi a podvědomě spoléhá na to, že za čtvrt roku přijdou lepší ekonomické zprávy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .