Vánoce

Staročeská štědrovečerní hostina bývala, na rozdíl od dneška, velmi prostá. Tvořila ji pražená polévka, kaše s medem, černý kuba a muzika, což byla směs sušených švestek a křížal. Ryby se na jídelníčku objevily později. Sotva se však objevily, vznikaly i štědrovečerní pověry. Jednou z hlavních pověr bylo, že pokud chce být člověk po celý rok zdráv, musí prý behěm štědrovečerního hodování sníst alespoň kousek ryby.

Hospodyně musely po večeři spálit všechny rybí kosti, aby prý tak zabránily přístupu neštěstí do domu. Ostatní kosti se měly zakopávat pod stromy, aby na druhý rok nesly bohatou úrodu. Při přípravě ryby musela hospodyně dbát na to, aby náhodou nepoškodila váček se žlučí, protože stane-li se tak, bude rodinu po celý následující rok pronásledovat neštěstí a smůla.

Rybí měchýřky se dávaly usušit a pak se měly rozšlapat. Jestliže měchýřek hlasitě nevybuchl, rodině hrozilo, že ji během příštího roku postihne velké neštěstí. Oblíbenou pověrou bylo, že peníze se budou držet každého, kdo si dá do peněženky šupiny z vánočního kapra.

O Štědrém dnu praktikovali lidé další staročeský zvyk, podle něhož nikdo neodešel od prahu domu, aniž by dostal pohoštění. Bylo to v rozporu s německými zvyky, jak uvádí Naše Praha, z roku 1924, ročník I. str. 62 - německé rodiny se naopak uzavíraly světu, měly dveře zavřené a nikoho nepřijímaly. Jestliže do německého města prý přišel toho dne poutník, nenašel nikde přístřeší.

Při štědrovečerní hostině panovala také pověra, jež přetrvává až do našich časů, podle níž nesmělo být nikdy u stolu 13 lidí.

Pověra o rozkvetlých třešňových květech (barborkách) je pouze počeštěná verze o Růži z Jericha, kterou do země přinesl roku 1554 Zikmund z Púchova. Rovněž zavěšování jmelí není staročeský obyčej, protože tento zvyk se dostal do našich zemí z Anglie.

Pro mnohé lidi také bývaly Vánoce zdrojem nevázaných her. V roce 1358 arcibiskup Arnošt z Pardubic káral věřící, že o Vánocích hrají v kostky, ale tento nešvar přetrvával. A když přestaly kostky, hrály se karty.

Od roku 1588 se rovněž traduje pověra, podle níž každý, kdo se postí, uvidí večer zlaté prasátko. Zpravidla to býval odlesk zrcátka na zdi.

Vánoční tradice a zvyky přetrvávají věky a oslava vánočních svátků je jednou z největších lidových a náboženských tradic.

O vánočních zvycích jsme hovořili např. v pořadu Třetí dimenze, který si můžete poslechnout v našem archivu.