Válka vnucená Izraeli stále nekončí

Vojáci se soustřeďují nejen na ničení raket a základen, výcvikových táborů a středisek Hizballáhu, ale také na mosty a silnice, kudy hnutí dostává zbraně ze Sýrie. Rovněž pokračuje vzdušná a námořní blokáda Libanonu. Přestože se Izrael snaží vyhnout civilním ztrátám a varuje Libanonce před nálety shazováním letáků, počet mrtvých se pohybuje okolo tří set, raněných je asi jeden tisíc a na půl milionu lidí před bombardováním uprchlo. Izraelští vojáci rovněž podnikají nárazové pozemní vpády na libanonské území, kde vyhledávají a likvidují skrýše a tunely, ve kterých se ukrývají bojovníci Hizballáhu; izraelská vláda však opakovaně zdůraznila, že nemá v úmyslu jižní Libanon obsadit.

Hizballáh v prvních osmi dnech odpálil 1.600 raket na severoizraelská města, zabil 15 civilistů a zhruba stejné množství vojáků a proměnil třetinu židovského státu ve válečnou zónu. Své ostřelované domovy opouštějí tisíce Izraelců a zhruba milion dalších žije v krytech. Letní školy, obchody a podniky jsou zavřené, turistická sezona zničená a továrny a zemědělské farmy utrpěly těžké ztráty.

Ve světě sílí volání po okamžitém příměří. K OSN a Evropské unii v čele s Francií se dokonce připojila i Sýrie, kterou spolu s Íránem Izrael a Spojené státy viní z rozpoutání celého konfliktu. OSN, která už na Blízký východ vyslala i vyjednavače, navrhuje dohodu, která by naplnila rezoluci Rady bezpečnosti požadující odzbrojení Hizballáhu, obnovila suverenitu Libanonu a rozmístila na jeho jihu mezinárodní jednotky. Návrh vychází z prohlášení lídrů skupiny G8 v Petrohradu, kteří podpořili právo Izraele na sebeobranu a vyzvali Hizballáh i palestinský Hamas k bezpodmínečnému propuštění unesených izraelských vojáků a k zastavení ostřelování izraelských měst. Izrael by měl podle navrhované dohody ukončit vojenské operace v Libanonu i v pásmu Gazy a propustit zatčené představitele Hamasu.

Hamas se k návrhu zatím nevyjádřil a Hizballáh v pátek prohlásil, že bez výměny zajatců ostřelování nezastaví. Izrael má řadu výhrad, jak naznačil ministr cestovního ruchu Jicchak Hercog v rozhovoru pro BBC: "Otázkou je, kdo dokáže usměrnit Hizballáh, aby na nás přestal pálit z minometů a děl a odpalovat rakety. Můžete nám klidně říct, přestaň střílet, Izraeli, jenže co druhá strana? Nebude tato jedna z nejbezohlednějších teroristických organizací na světě považovat zastavení palby za své vítězství?"

V pozadí jeho otázek není obava ze ztráty národní hrdosti, ale historická zkušenost, která ukázala, že vstřícnost a gesta dobré vůle na teroristy neplatí. Odchod Izraele z Libanonu v roce 2000 i loňský odsun z pásma Gazy si vyložili jako projev izraelské slabosti a vítězství svého ozbrojeného boje, uvolněný prostor osadili zbraněmi a s novým nadšením pokračovali v ostřelování izraelských měst.

K tomuto stavu se nyní Izrael odmítá vrátit. Podle ministryně zahraničí Cipi Livni by bylo jen otázkou času, kdy by došlo k novým útokům a únosům. Vláda chce dosáhnout úplného odzbrojení Hizballáhu, a protože mezinárodní společenství je zatím neprosadilo, hodlá se o to Izrael postarat sám. Do té doby operaci s názvem Spravedlivá odplata nezastaví, řekl premiér Ehud Olmert. Vyjádřil také vážné pochybnosti o účinnosti mezinárodních jednotek na jihu Libanonu. V oblasti už od roku 1978 působí dva tisíce příslušníků mírových sil UNIFIL, ale jejich přítomnost ostřelování izraelských měst ani únosům nezabránila - dokonce přímo naopak. Obrovský arsenál raket, z nichž některé dokážou zasáhnout i Tel Aviv, Hizballáh shromáždil, smontoval a rozmístil přímo pod nosem mezinárodních jednotek. Jejich přítomnost naopak izraelské armádě současnou operaci komplikuje, protože Hizballáh je využívá jako lidských štítů - Izrael na mírové sbory nezaútočí, a kdyby náhodou zaútočil, vyvolal by mezinárodní rozhořčení. UNIFIL tak paradoxně pomáhá zajistit bezpečnost Hizballáhu, a nikoli hranic a občanů Izraele, a není třeba připomínat, že jednotky UNIFIL nečinně přihlížely i střelbě Hizballáhu na izraelské vojáky minulou středu, kdy došlo k únosu Ehuda Goldvasra a Eldada Regeva.

Ani zvýšení počtu příslušníků mírových sil problém nevyřeší. Podle izraelské vlády je třeba Hizballáh z oblasti vyhnat, neutralizovat jeho bojovou sílu a zabránit mu, aby na jihu Libanonu nadále fungoval jako stát ve státě, jak je tomu v současnosti. Pokud by Izrael na dohodu přistoupil, měla by podle Cipi Livni obsahovat nějaký mechanismus, který by zabránil opětovnému ozbrojení Hizballáhu a jeho ovládnutí kterékoli části Libanonu, a měla by pomoci libanonské vládě obnovit kontrolu nad celou zemí a rozmístit u hranic s Izraelem své vlastní, libanonské, a nikoli mezinárodní jednotky.

Spojené státy jsou jedinou zemí, která Izrael plně podporuje a souhlasí, že k příměří ještě nenastal čas. Jejich postoj nepramení jen ze sympatií k izraelské obranné operaci. Odzbrojení a ochromení teroristického Hizballáhu prospěje Washingtonu na více frontách: oslabení pozice šíitského hnutí posílí libanonskou vládu Fuáda Siniury, kterou Američané podporují, a s ní i demokracii. Zároveň uštědří políček sponzorům terorismu Sýrii a Íránu v době, kdy Teherán usiluje o výrobu jaderné zbraně. Sýrii zase prezident George Bush podezřívá, že chce konfliktu využít k tomu, aby rok po stažení svých vojáků z Libanonu v této zemi znovu prosadila svůj vliv. Izrael je teď se svým vojenským zásahem jakousi prodlouženou rukou Washingtonu, a Ehud Olmert má proto od něj takovou zelenou, jakou ještě nikdy nedostal žádný premiér židovského státu.

Hizballáh sice stále intenzivně bojuje a zatím nejeví známky oslabení, ale vývoj není takový, jaký si jej představoval. Rozplynuly se jeho původní naděje, že po menší přestřelce úspěšně vymění izraelská rukojmí za tisíce vězňů, jako se mu to podařilo před dvěma a půl lety, kdy s pomocí Německa získal přes 400 vězněných Arabů a muslimů za jediného živého a tři mrtvé Izraelce. Dnes však Jeruzalém jakoukoli výměnu vylučuje, a izraelští představitelé ve středu při jednání s delegací OSN dokonce prohlásili, že výměna z roku 2004 byla zásadní chybou, za kterou Izrael draze zaplatil. Hizballáh také překvapila síla izraelské vojenské odvety a v neposlední řadě i jednoznačná proizraelská podpora mezinárodního společenství. Největším šokem je však pro něj nesouhlasný postoj arabských států, z nichž některé únos dokonce otevřeně kritizovaly. Vojenský zásah Izraele ani nevyvolal masové protesty Arabů a muslimů, ani nenarušil stabilitu v regionu, jak se Hizballáh domníval, a reakce arabských vůdců i některých arabských médií ho dokonce přiměly k výroku, že Arabové se spikli, aby Hizballáh zničili. V čele kritiků stojí Saúdská Arábie, Egypt a Jordánsko, ale patří k nim i všechny státy v Perském zálivu. Nejmenovaný saúdský představitel prohlásil, že "je třeba rozlišovat mezi legitimním odbojem a nebezpečným avanturismem stran, jež nespolupracují se svou vládou a arabskými zeměmi". Muslimské státy proto odmítly dělat Hizballáhu prostředníka, protože "podniká kroky, aniž uváží jejich důsledky". Arabské režimy jsou přesvědčeny, že žádná strana nemá právo zavléct Blízký východ do vojenské konfrontace s Izraelem. Nelíbí se jim ani počínání Sýrie a Íránu a jejich snaha ovlivňovat dění v Libanonu a na palestinských územích, a samozřejmě ani jaderné ambice Teheránu.

Izrael kromě bojů na severu pokračuje i v Operaci Letní déšť v pásmu Gazy, kde únosci Hamasu už čtyři týdny zadržují desátníka Gilada Šalita. I tam vojáci likvidují teroristy a odpalovací rampy, odkud stejně jako z Libanonu stále dopadají rakety Kásam na izraelská města, i když v nesrovnatelně menší míře a s mnohem menší účinností, než s jakou to dokáže Hizballáh. Armáda uvedla, že při zásazích v pásmu Gazy zabila 120 ozbrojenců teroristických skupin.

Pokud chce Izrael zajistit svým občanům bezpečnost, nezbývá mu než v operacích pokračovat a ochromit Hizballáh na severu i Hamas na jihu. Izraelci svou vládu podporují - podle průzkumu deníku Jediot achronot považuje vojenskou operaci za správnou 86% obyvatel, a na ostřelovaném severu dokonce 97%.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání