Válka a karikatury

Je překvapivé, že vlna emocí v islámských zemích přišla až teď, protože karikatury byly v Dánsku uveřejněny už před drahným časem - koncem září. Reakce tedy připomíná lavinu, jež se utrhla někdy v červenci. Na síle diskusí to ale nic nemění. Zopakujme tedy fakta. 30.září otiskly dánské noviny předmětné obrázky. Za necelý měsíc proti tomu protestovali velvyslanci islámských zemí. V samotném Dánsku - a dalších západních zemích - proběhla mezitím debata, nakolik jsou karikatury vhodné a nakolik urážejí víru muslimů. Celá záležitost dozněla a zdálo se, že to byl jeden z mnoha skandálů, jež se ve svobodném světě velice často objevují.

Začátkem letošního roku (10.ledna) ale uveřejnily tytéž karikatury pro změnu norské noviny. A kolotoč se roztočil znovu. Saudská Arábie odvolala velvyslance a protesty v islámských zemích začaly gradovat. Ozvali se i prozápadní politici, například pákistánský prezident Mušaraf. Mimochodem, o rezoluci, odsuzující karikatury hlasoval v Pákistánu dokonce tamní Senát. Po ostrých slovech přišlo násilí, kterého vrcholem byl útok palestinských ozbrojenců v Gaze na místní zastupitelství Evropské unie - tedy také na naše zastupitelství. A potom se stalo něco skutečně zajímavého: v úterý se dánské noviny omluvily, ale už následující den byly karikatury otištěny ve Francii, v Německu, v Itálii a ve Španělsku.

Ze zdánlivě nevinné záležitosti se stala diplomatická válka. Dánský premiér Rasmussen se před třemi měsíci odmítl setkat s velvyslanci jedenácti islámských zemí, nyní s tím už souhlasil, ačkoli vládní představitelé upozorňovali, že žádnou omluvu nabízet nebude. Podstatně dál zašel místopředseda vlády a šéf konzervativců Bendt Bendtsten, který prohlásil, že svoboda projevu je samozřejmě důležitá, ale předmětné obrázky v něm vyvolaly velice nepříjemné pocity - stejně nepříjemné, jako když viděl před časem karikatury Ježíše se ztopořeným penisem. Mimochodem, dánští křesťané proti tomu tehdy vehementně protestovali. Bendtsen dává za příklad Spojené státy, kde platí svoboda projevu, ale je vyvážená respektem ke všem názorovým skupinám a menšinám.

Jak se tedy na válku o karikatury dívat? Reakce probíhají v dvojím světě: na Západě a ve světě islámském. Je to přitom velice odlišná podívaná. Na Západě zaznívají argumenty pro a proti. V islámském světě se reaguje, nikoli diskutuje. A reakce je, řekněme to jemně, velice neadekvátní a typická spíše pro nesvobodnou společnost.

Nic to nemění na skutečnosti, že publikování karikatur bylo nevhodné. Právě v tom je ale lekce svobody projevu, která vytváří prostor i pro věci "nevhodné". Faktem je, že takzvaná "politická korektnost" - jež je typická pro Ameriku - má cosi do sebe. Jejím základem je totiž přesvědčení, že veřejný prostor patří všem, a tedy není správné v něm nikoho urážet, i kdyby mělo jít o nevinný vtip. V poválečné Evropě si ve veřejných médiích těžko někdo dovolí zeměšňovat utrpení obětí v koncentračních táborech, což je dáno tragickou historií. Citlivých míst a symbolů je ale mnoho, má je každé náboženství a každá etnická skupina. Respekt vůči nim je určitě vyšší cestou než provokace, schovávající se za svobodu projevu.

Podívejme se ale na reakce v islámském světě. Přepadení zastupitelství Evropské unie, míření samopaly na symboly unie či pálení dánské vlajky je rovněž hanobením symbolů - tentokrát státních. Je navíc spojeno s násilím, jež řadí reakci do zcela jiné kategorie. A zde je další lekce demokracie: je-li svoboda projevu zneužita a někdo se cítí poškozen, může na to reagovat, může se obrátit na soudy nebo svého poslance, ale v žádném případě nesmí sahat po zbrani. Zneužití svobody projevu se prostě neřeší přestřelkou.

Jakkoliv bylo tedy publikování karikatur nevhodné, ukazuje se druhá strana mince. Největším problémem islámských zemí je to, že nejsou svobodné. Proto nejsou ani zvyklé řešit podobné případy debatou. Náboženská svoboda je ve většině islámských zemí neznámým pojmem - v jiných existuje oficiálně, ale ne v praktickém životě. Podobně je to se svobodou projevu.

Podíváme-li se tedy na takříkajíc západní a východní frontu války o karikatury, zjistíme dvě staré pravdy. Že demokracie a svoboda není jednou daný stav, ale proces, ve kterém se musí o svobodu a demokracii neustále usilovat. A že islámský svět se zatím na tuto cestu naneštěstí nevydal.