V tajném výzkumu biologických zbraní Rusové údajně vyvíjeli i virus eboly
V roce 1996 se jedna laboratorní pracovnice zapojená do tajného vojenského výzkumu biologických zbraní nakazila virem od infikovaného pokusného zvířete a záhy mu podlehla.
Na tuto příhodu by se asi zapomnělo, nebýt dvou faktů – oním virem byla ebola a laboratoř se nacházela na předměstí Moskvy, píše Washington Post.
Vývoj biologických zbraní má v Sovětském svazu a Rusku 35letou historii. Vědci virus eboly začali zkoumat s cílem jeho potenciálního využití v biologické válce. Později se snažili změnit jeho genetický kód, ale neuspěli a došli k závěru, že ebola není vhodnou biologickou zbraní.
Program biologických zbraní byl v roce 1991 oficiálně ukončen, ale výzkum eboly pokračoval dál v laboratořích ministerstva obrany. Dodnes není jasné, co se v nich vlastně děje, přestože Spojené státy už mnoho let po Rusku požadují větší transparentnost.
Dnes, kdy se svět potýká s bezprecedentní epidemií viru ebola, je utajenost ruských výzkumů ještě větší, což zvyšuje podezřívavost a přiživuje konspirační teorie.
Odbornice na biologické zbraně Amy Smithsonová, která několik ruských laboratoří navštívila a o sovětském zbrojním komplexu psala, přiznává, že experti „nemají tušení, co Rusové dělají s kterýmkoli patogenem, jejž mají“.
Mimo jakoukoli kontrolu jsou od konce studené války nejméně čtyři ruské vojenské laboratoře. Podle Smithsonové se od nejrůznějších zběhů ví, že se v laboratořích experimentuje s uměle pozměněnými kmeny mikroorganismů.
Ruští představitelé hájí své právo na vojenské tajemství a poukazují na hmatatelné výsledky, které jejich dlouholetý výzkum eboly údajně přinesl – nedávno oznámili, že dvě výzkumná pracoviště, kde došlo ke smrtelným incidentům, vyvinula proti ebole experimentální vakcínu.
K prvnímu smrtelnému případu došlo ve městě Sergijev Posad u Moskvy a k druhému v laboratoři poblíž Novosibirsku. Začátkem 90. let přiznal existenci tajného projektu prezident Boris Jelcin, když oznámil ukončení programu biologických zbraní. Několik amerických vlád pak do ruských laboratoří vyslalo experty i finance na zajištění nebezpečných patogenů.
Do vojenských laboratoří však Rusové přístup nepovolili a nikdy nevysvětlili, jaký výzkum v nich probíhal nebo jak biologické látky zlikvidovali. Nová analýza dokumentů ze sovětské éry a osobních rozhovorů se zběhy však vrhla na sovětské výzkumy nové světlo.
Sověti se snažili vyrobit zbraně z široké škály patogenů, počínaje bakteriemi antraxu a konče viry Marburg a ebola.
Zdá se, že výzkum eboly sloužil především k vývoji vakcíny, která měla chránit vojáky Rudé armády. Vědci však také chtěli optimalizovat růst viru a izolovat části jeho genomu, které způsobují smrt. Někteří badatelé s ním manipulovali a pokoušeli se pozměněné patogeny průmyslově rozmnožit.
To mohlo podle amerických odborníků mít jen jediný účel – útočné operace. Těsně před rozpadem Sovětského svazu pak program zahájil nové experimenty, z nichž měl vzejít jakýsi „superhmyz“ odolný proti běžným antibiotikům.
Podle Sergeje Popova, bývalého badatele jedné z ruských tajných vojenských laboratoří, jenž emigroval do Spojených států, šlo o snahu vyvinout „zcela umělou látku s novými příznaky, proti které neexistuje žádný lék“.
Popov vysvětlil, že takovou nemoc by nikdo nerozpoznal a nevěděl by, jak ji léčit. Nakonec zřejmě neuspěla ani snaha vyvinout ještě nebezpečnější formu eboly a sovětští vědci dospěli k témuž závěru jako američtí – že ebola není vhodným kandidátem na biologickou zbraň.
Mnohem vhodnější jsou černé neštovice, které jsou vysoce nakažlivé a jejichž bakterie způsobující sněť slezinnou se snadno rozprašují. Kdyby byli Sověti ve výzkumu pokračovali a Jelcin celý program nezrušil, možná by dnes bylo všechno jinak.
Američtí odborníci nicméně předpokládají, že i když se nebezpečné látky získané při výzkumu nezačaly v Rusku vyrábět jako biologické zbraně, je třeba předpokládat, že jsou dodnes uloženy v depozitářích ruského ministerstva obrany, uzavírá Washington Post.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.