V Pekingu si asi myslí, že Itálie zprostředkuje vylepšení vztahů se Západem, tvrdí komentátor Houska

Jak cestu Meloniové do Číny chápat? Je to reparát ze vzájemných vztahů po tom, co Itálie loni odstoupila od čínského plánu nové Hedvábné stezky?
Dá se to tak asi říct, hlavně z pohledu Pekingu. Itálie byla jedinou zemí G7, která se přidala k čínskému projektu. Že se takto významná země k nevoli svých partnerů, jako jsou Spojené státy nebo velké země západní Evropy, přidala, bylo velké čínské vítězství, hlavně z hlediska propagandy nebo politického kapitálu.

Meloniová od projektu Hedvábné stezky ustoupila, když se stala premiérkou, což samozřejmě vzbudilo nespokojenost v Číně. Teď se Itálie snaží s Čínou navázat normální korektní vztahy, jako mají Němci, jako mají Francouzi, jako mají další významné západní země. V tomto kontextu je tu návštěvu potřeba vnímat.

Čína je druhým největším obchodním partnerem Itálie mimo Evropskou unii. Je v jejím vlastním ekonomickém zájmu s Pekingem dobře vycházet?
Určitě. Ale pryč jsou časy, které známe i z Česka, kdy někdejší prezident Miloš Zeman tvrdil, jak tady na zelené louce budou vznikat obrovské čínské investice a díky tomu zbohatneme.

Čtěte také

iROZHLAS

Italská premiérka Meloniová váhá s podporou von der Leyenové. Cítí se vyřazena ze hry o nejvyšší posty

Až takto naivní iluze v Itálii nikdy nebyla. Ale vláda, která podepsala s Pekingem tehdy ten projekt, žila v iluzi. Šlo o vládu krajně levicového Hnutí pěti hvězd a krajně pravicové Ligy, která se dřív jmenovala Liga severu.

Tato bývalá vláda žila v iluzi, že se tím otevře čínský trh pro italský export. Italský export je masivní, celosvětově vzato, a byla představa, že obrovský čínský trh pro něj bude představovat velkou příležitost.

Ale pro srovnání, loni tam italské firmy vyvezly zboží za 19 miliard euro (asi 483 miliard korun), což je nic v italském kontextu. Naopak čínský vývoz do Itálie je mnohem vyšší. Záhy bylo tudíž seznáno, že ta příležitost nebude zdaleka tak velká, jak se tvrdilo. Ostatně takovou zkušenost jsme měli i my.

Teď ty podepsané dohody mají vést k usnadňování spolupráce, k usnadňování exportu. Standardní postup, který známe ze všech zemí.

Zmiňoval jste ten politický kapitál, který Itálie znamená pro Čínu. Může Itálie Číně poskytnout ještě něco dalšího, co by potřebovala?
Jak asi víme, jak uvažují vládcové v Pekingu, tak jim nezůstalo utajeno, že když se podíváte na to, kdo je dnes u moci ve významných zemích Západu, ať už jsou to Spojené státy, Francie, Německo, tak Itálie mezi nimi vyčnívá v tom smyslu, že má premiérku, která s velkou pravděpodobností bude u moci ještě dlouho.

Čtěte také

iROZHLAS

Modernizace i boj proti korupci a vnějším hrozbám. Čínští komunisté na zasedání vytyčili nové cíle

Ve Francii už nemůže být Emmanuel Macron znovu zvolen a víme, že jeho domácí situace není valná. Olaf Scholz téměř jistě příštím rokem kancléřem nebude. Jak to dopadne ve Spojených státech, těžko odhadovat. Ve Velké Británii je teď zbrusu nová vláda.

Itálie je z tohoto pohledu velmi stabilní zemí, což jsme v souvislosti s ní opravdu desítky let neslyšeli. A dost možná si v Pekingu myslí, že Itálie by mohla sloužit jako jakýsi zprostředkovatel ve snaze trochu vylepšit pošramocené vztahy Číny se Západem.

Tlak Pekingu na Rusko?

Na návštěvě, která potrvá až do středy, se má italská premiérka setkat i s prezidentem Si Ťin-pchingem a dalšími nejvyššími státními zákonodárci. Očekává se, že bude na čínské představitele apelovat i kvůli jejich podpoře ruského agresora?
Se Si Ťin-pchingem mluvila 90 minut už v pondělí a nepochybně zopakovala společný postoj Evropské unie, protože není Viktor Orbán. A ten zní, že Čína by měla dělat vše, co je v jejích silách – a v jejích silách je samozřejmě hodně – aby přiměla Vladimira Putina k ukončení agrese.

Ale to jsou jenom slova, která s velkou pravděpodobností nebudou mít žádný efekt.

Zatímco v předešlém volebním období byly Ursula von der Leyenová a Meloniová spojenkyně, při druhé volbě do čela parlamentu Meloniová Leyenovou nepodpořila. Může se ale na ni Unie stále v jednotných postojích spolehnout?
Zatím nic nenasvědčuje tomu, když se bavíme o zahraniční politice, že by to mělo být jinak.

Itálie pokračuje ve své podpoře Ukrajiny. Nepřeceňoval bych ani tu jakousi roztržku s von der Leyenovou. Myslím si, že z hlediska Giorgie Meloniové bylo to hlasování proti dáno spíš vnitropolitickými ohledy, snahou neztratit hlasy na krajní pravici ve prospěch Ligy, která je sice jejím koaličním partnerem, ale zároveň i hlavním domácím soupeřem.