V KSČM zatím nic nového

Tak jako tak, v polistopadové KSČM jen málokdy došlo k opravdu k ostrému lámání chleba, a to přímo přes zraky veřejnosti. Strana, pověstná svou disciplínou, si své vnitřní věci řeší nejčastěji vnitřně. Tak se děje i teď, když chybí informace.

V každém případě se blíží volby a to je v každé straně čas na velmi ostré mocenské boje o umístění na kandidátkách a tedy o stranický vliv. Ten bývá dosti neprůhledný, nezasvěcený se málokdy v tom vyzná. Ale situace, kdy politikové strany jsou mlčícími sfingami a hlavní protagonista se omezuje jen na strohá tisková prohlášení, je přece jen neobvyklá.

Můžeme tedy jen spekulovat, co se ve straně děje. Rozhodně je možné říci, volby budou pro tuto straně obzvláště důležité. Ne ani tak pro volební výsledek, strana má setrvalou podporu kolem pětiny voličů, ale proto, že se bude možná definitivně rozhodovat, zda-li strana zůstane po vládní linii izolována nebo z izolace vyjde.

Katry jsou rozdány poměrně přehledně. KSČM dosud nebyla přibrána do žádné vlády a také žádná ze stran s ní zatím napevno nepočítá jako s koaliční partnerem. Důvodem jsou stále pochybnosti o jejím demokratickém profilu, vzhledem k temné minulosti její předchůdkyně. Ta stála nade vší pochybnost v čele totalitního režimu a řada předlistopadových členů KSČ je nyní i členy KSČM. Mnozí z nich se také o bývalém režimu vyjadřují více než shovívavě, byť formálně byl totalitní režim i po stranické linii odsouzen.

Existuje zde navíc dosti silné konzervativní křídlo, spojované nejčastěji s poslancem Václavem Exnerem, zatímco příznivců mladého, progresivního místopředsedy Jiřího Dolejše, považovaného skoro až za liberála, je stále jen pomálu.

Svěřování moci KSČM má stále ještě velmi silnou opozici ve veřejnosti a zejména v kruzích, vlivných na veřejné mínění. Ukázalo se to při posledním hlasování o důvěře vládě Stanislava Grosse, kdy se KSČM pouze zdržela hlasování, čímž vyslovení nedůvěry zabránilo. Spustilo to ovšem skoro mediální hysterii. KSČM se totiž podle mnohých své totalitní minulosti ještě zcela nezbavila a dostatečně ji neodsoudila. To se potvrdilo při diskusi o vstupu KSČM do Strany evropské levice, kdy KSČM zůstala jen pozorovatelem, protože její delegace na ustavujícím sjezdu se zdráhala odsoudit stalinismus.

Na druhé straně je ovšem pravda a je to třeba říci, že tato strana působí už patnáct let v demokratických poměrech, v poměrech demokratického soutěžení politických sil a za tu dobu nikdy neudělala nic, co by její uznávání demokratických pravidel nějak významně zpochybnilo. Rozhodně toho nebylo více, než v jiných stranách, které občas také mají s demokratickými pravidly tu menší, tu větší problémy.

A argument nejpodstatnější: KSČM má setrvalou podporu zhruba pětiny voličů. Není prostě dlouhodobě možné, aby takový voličský potenciál by trvale blokován. Díky němu například skoro nelze sestavit programově kompaktní vládu, protože levicová ČSSD nemá na politické scéně partnera.

Proto také někteří představitelé ČSSD s touto stranou kalkulují, ale ne zase tolik, protože mají strach z duchů minulosti, kdy KSČ nakonec svou levicovou družku dosti brutálně pohltila. Aby se to nemohlo opakovat, žádají představitelé ČSSD politiky této strany, aby se jasným způsobem odstřihli od minulosti a dali své straně punc moderní levice, například i změnou názvu.

Jenže, argumentují konzervativci, pokud nebude KSČM, může to být cesta do bezvýznamnosti, jako se sto stalo Straně demokratické levice na Slovensku. Pokud ale bude KSČM, zase asi zřejmě nepřipadá v úvahu koalice s ČSSD a tedy vstupu strany do vlády. Právě takto je asi možné číst pnutí v KSČM.

Její dosavadní předseda Miroslav Grebeníček je představitelem spíše konzervativního proudu, byť v politické taktice spíše inklinuje ke středu. Nestačilo by to ale zjevně na vstup do vlády. Proto je už nějaký čas tlačen z obou stran. Pokud se skutečně rozhodne odejít a není to jen taktický manévr, bude to určitě znamenat silný podnět k vnitrostranické diskusi. Jenže taková už měla nastat před rokem na sjezdu a příliš se toho nezměnilo.

Ti, kteří doufají, že jeho odchod by mohl pomoci vyjít straně z izolace, by mohli nakonec zažít zklamání, volby jsou blízko a sjezd daleko. A poloviční řešení bez rozhodnutí nejvyššího stranického orgánu asi nebude stačit. Na vstup KSČM do vlády tedy ještě asi čas nedozrál, ani v politické veřejnosti, ani v KSČM samotné.