V Itálii se blíží předčasné volby

Ale v zápětí se hlavní politické síly začaly chovat, jako by ke změně volebního zákona skutečně došlo a vyvolaly na politické scéně zemětřesení. První impuls dal římský starosta Walter Veltroni, který byl na podzim zvolen tajemníkem nové Demokratické strany. Toto seskupení spojilo dvě hlavní složky levého středu - Demokratickou levici a centristy. Předsedou je bývalý premiér Romano Prodi, ale stranu mají v rukou Veltroni a jeho zástupce Dario Franceschini. A ti po pádu Prodiho vlády prohlásili, že Demokratická strana půjde do voleb sama, kdo se k ní chce připojit, bude muset souhlasit s několika málo programovými body a především bude muset rozpustit svou vlastní stranu a usilovat o přízeň voličů pod vlajkami Demokratů. To znamenalo definitivní rozchod s extrémní a komunistickou levicí, která se snažila do poslední chvíle Veltroniho zastavit. Veltroni, který mezitím rezignoval z funkce starosty ale odolal a jak se zdá první sondáže mu dávají zapravdu. Nová strana by mohla dosáhnout i 35% hlasů. Extrémní levici nezbylo nic jiného než vytvořit vlastní seskupení, kterému se v tomto okamžiku přikládá 6 až 8%. Ale komunisté museli ostatním stranám zaplatit silnou daň: ze symbolu italské Levice definitivně zmizely srp a kladivo. V České republice se to může zdát směšné, ale v zemi, kde komunisté formálně u vlády nikdy nebyli, ale kde svého času měli až 34% hlasů, to znamená konec jedné epochy.

Veltroni vyzval Berlusconiho, aby měl stejnou odvahu a poslal do boje svou Forza Italia sám. Magnát na to zareagoval po svém: Během několika dní vytvořil Partito della Libertá, stranu svobod a řekl, že kdo je proti Veltronimu a Prodimu musí do ní vstoupit. "protože dávat hlas malým stranám znamená hlasovat zbytečně".Svého cíle v podstatě dosáhl. Předseda Národní Aliance Gianfranco Fini okamžitě prohlásil, že jeho strana, která v minulých volbách měla 12% okamžitě do nového seskupení vstupuje. Liga Severu se k alianci připojila s tím, že v Severní Itálii bude na volebních lístcích vedle Berlusconiho strany i symbol Ligy. Potíže má Berlusconi jen s křesťanskodemokratickými centristy, kterým se nechce rozpustit svou vlastní identitu ve velké straně vedené magnátem. Pokusili se Berlusconiho přemluvit i prostřednictvím Vatikánu, což v zemi vyvolalo nevoli. Mnozí, a nejen na levici se domnívají, že od nástupu Benedikta XVI. se katolická církev stále více míchá do italské politické kuchyně a představa, že o to dokonce nějaký politik požádá je pobouřila. O tom, zda křesťanští demokraté anebo Berlusconi ustoupí se rozhodne během několika dní.

V novém italském parlamentu by tedy mohly být dvě velké strany a 3-4 strany menší, což by mělo vést k méně nepřehledné situaci a především větší stabilitě vlády. Navíc se zdá, že mezi Veltronim a Berlusconim je nepsaná dohoda, že po volbách, ať již dopadnou jakkoliv, se vítěz pokusí realizovat nezbytné ústavní i ekonomické reformy, s tím, že na reformě ústavy bude spolupracovat s opozicí. Snaha tedy je, aby volební kampaň nebyla tentokrát otrávena osobními útoky na leadery jednoho či druhého seskupení. Při prvních vystoupeních se jak Veltroni tak Berlusconi tohoto principu drželi. "Já nechci seskupení proti někomu, ale pro to, abych něco pro zemi mohl udělat", řekl Veltroni a Berlusconi mu nepřímo podal ruku, když v televizi otevřeně prohlásil: "Veltronimu je třeba uznat, že se konečně rozešel s extrémní levicí a že v Itálii konečně bude podobná situace jako ve Francii, Německu či Anglii". Volební kampaň ukáže, zda toto předsevzetí bude dodrženo. Jisté je, že alespoň někteří politikové si uvědomili, že po 15leté neustálé štvanici jedněch proti druhým jsou Italové touto situací unaveni. Současné sondáže dávají Berlusconimu velký náskok, ale Veltroni v televizi řekl "zatím jsme mu ubrousili 2%, budeme bojovat dále".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .