V Česku zvítězili eurobolševici

A teď, zejména pro člověka, který ví, jak to s posunutím termínu našich voleb z loňského podzimu na letošní jaro bylo a kdo ho způsobil, názor skutečně bizarní: Česká pravice buď sama nebo s intelektuální pomocí kolegů z EU pochopila, že nadešel optimální okamžik pro uspořádání voleb. Po celou předvolební kampaň se jim dařilo zastrašovat voliče. Volali: Nevolte sociální demokracii, dopadneme jako Řecko… a tak dále a tak podobně, píše Ivan Preobraženskij.

Můžeme se jen dohadovat, co je hybnou silou těchto podivných pseudoargumentů či vyložených nepravd. Je to naprostá neznalost českých poměrů a české politické scény, anebo projev čehosi hlubšího, čehosi, co v ruské zahraniční politice pozorujeme ve vztahu prakticky ke všem menším a malým zemím v bližším i vzdálenějším okolí Ruska?

První varianta, tedy malé pochopení specifiky českých a vlastně i středoevropských poměrů, by byla menším zlem. Na něco takového to však nevypadá. Preobraženskij je absolventem Ruské univerzity přátelství národů, kde kromě angličtiny, francouzštiny a čínštiny studoval také češtinu. Dá se tedy předpokládat, že spíše než neznalost věci tu na povrch leze nejnovější ruská zahraničněpolitická taktika boje s tzv. barevnými revolucemi v postsovětských státech, jichž se už Putinův Kreml bál jako čert kříže. Stále častější je v analýzách ruské politiky vůči příslovečnému blízkému zahraničí představa barevných revolucí naruby, tedy politických převratů nikoli antiruských, ale naopak proruských a v pečlivé ruské režii. To se už údajně stalo na Ukrajině a v Kyrgyzstánu a je dost možné, že bychom se téhož už zanedlouho mohli dočkat také v Bělorusku a Gruzii. I když toto schéma vypadá poněkud paranoidně, něco na něm je.

Je totiž fakt, že případnou Paroubkovu vládu ve Strakově akademii by Moskva viděla mnohem raději než tříkoalici, která se velmi rychle vyrýsovala už minulou sobotu odpoledne a jejíhož definitivního stvrzení se zřejmě co nevidět dočkáme.

A proč? Připomeňme si loňskou letní Paroubkovu návštěvu Moskvy: Nejenže se pro celou českou politickou scénu velmi nečekaně ocitl na návštěvě u nejmocnějšího muže Ruska, premiéra Vladimira Putina, ale navíc mu ještě slíbil, že pokud stane v čele příští české vlády on, bude právě Putin jeho prvním zahraničním hostem. K čemuž u vědomí, že jsme unijní a severoatlantická země, není třeba nic dodávat.

Pevně doufejme, že české vztahy s Ruskem, které už prošly řadou nepříjemných peripetií, budou vyvážené, oboustranně plodné a korektní. Po tom, co o Jiřím Paroubkovi a jeho způsobu uplatňování politické moci víme (právě proto má v Moskvě tolik sympatizantů), bude ale lepší, když tyto vztahy bude formovat a uplatňovat vláda středopravá než levicová, navíc s Paroubkem v čele. Ostatně právě proto je analýza Ivana Preobraženského tak rozmrzelá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.