Uzavřený případ královské nemoci

12. říjen 2009

Britská královna Viktorie svým potomkům odkázala nemilé dědictví, které vešlo do dějin jako královská choroba. Podezření, že byla přenašečkou hemofilie, teď potvrdila genetická studie.

Viktoriini mužští potomci se potýkali s nemocí, která se díky královským sňatkům rozšířila na panovnické dvory Německa, Španělska i Ruska. Projevovala se zvýšenou krvácivostí a moderní vědci vědci logicky usuzovali, že šlo o hemofilii - dědičnou chorobu, která se projevuje špatnou srážlivostí krve. Hemofilie je vázaná na chromosom X, což znamená, že nemoc se projevuje pouze u mužů. Ženy jsou přenašečky, které nemají žádné příznaky.

Jedním z postižených mužů byl i carevič Alexej, syn posledního ruského cara Mikuláše a pravnuk královny Viktorie, který byl v roce 1918 spolu s celou rodinou zastřelen bolševiky. Na počátku letošního roku genetická analýza potvrdila, že dvě těla ležící blízko místa vraždy skutečně patří Alexejovi a jeho sestře Marii. Nyní v DNA carské rodiny vědci začali pátrat po známkách hemofilie. Napoprvé hledali mutaci v genu F8, která nemoc způsobuje u 80 % všech hemofiliků.

Logo

Výsledky však byly negativní a vědci hledali druhou, minoritní mutaci. Tentokrát byli úspěšní - zjistili, že jak carevič Alexej, tak jeho sestra Marie a matka Alexandra, byli nositeli mutace v genu F9, která způsobuje poruchy krevní srážlivost. Případ královské choroby je tím uzavřen. Posledním příslušníkem královské linie, ve které se hemofilie přenášela, byl podle článku na stránkách Science Now pruský princ Waldemar, který zemřel v roce 1945.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.