Úvaha o možnostech poválečného vývoje v Iráku

Cílem aténského setkání a frenetického zákulisního vyjednávání bylo zapomenout na roztržku odpůrců a otevřených sabotérů invaze do Iráku se Spojenými státy a Velkou Británií. Upřímně řečeno, oficiální téma zvláštního summitu Evropské unie, tedy podpis přístupových dohod s deseti kandidátskými zeměmi, bylo ve srovnání s léčením iráckého debaklu evropské diplomacie v Aténách o něco méně důležité. Všichni se právě proto snažili vypadat přátelsky a jednat vstřícně.

Německý kancléř a britský premiér se objímali a tvrdili, že vztahy jejich zemí nikdy nebyly lepší. I největší mezi odpůrci války, francouzský prezident Jacques Chirac, po více než šesti týdnech protiamerických výpadů zvedl telefon a osobně zavolal americkému prezidentovi, aby mu vyjádřil úlevu nad rychlým koncem Saddámovy diktatury a naznačil připravenost Francie býti konstruktivní. Mohlo se tedy zdát, že evropská i světová diplomacie se začaly pomalu vzpamatovávat z iráckého otřesu a že tedy bude stačit, když ještě nějakou chvíli budou všichni předstírat, že se vlastně nic nestalo, a věci se jaksi automaticky začnou obracet k lepšímu.

Potom přišel středeční podvečer a všem nadějím byl konec. Americký prezident George Bush totiž oznámil, že Spojené státy v nejbližších dnech navrhnou Radě bezpečnosti, aby okamžitě zrušila sankce proti Iráku. Zdálo by se, že nikdo nemůže být proti. Režim Saddáma Husajna, kvůli němuž Organizace spojených národů sankce před dvanácti lety zavedla, je pryč a Irák bude potřebovat každý dolar z exportu ropy na poválečnou rekonstrukci. Ale právě tady je zakopán pes.

"Tak tohle by mohlo znamenat další velkou roztržku," řekl agentuře Reuters nejmenovaný bruselský diplomat a dodal vysvětlení. "Jestliže totiž zrušíte sankce, ztratí OSN poslední možnost, jak kontrolovat vývoj v Iráku". Rozuměj, nejde o OSN, ale o stálé členy Rady bezpečnosti, především Francii a Rusko. Tyto dva státy ovládaly více než sedmdesát procent dodávek programu Ropa za potraviny a v případě zrušení sankcí a otevření svobodného obchodu v Iráku o tyto lukrativní zakázky okamžitě přijdou.

Ještě větší paniku vzbuzuje v Paříži a v Moskvě představa, že by ztratily Saddámovým režimem udělené kontrakty na rozvoj těžby ropy v Iráku. Ruský polostátní gigant Lukoil dokonce už ve středu pohrozil, že se obrátí na mezinárodní arbitráž, aby zablokoval možnost, že by kdokoli jiný začal těžit na ropných polích v Iráku, které Lukoil považuje "za svoje". A kdo kontroluje v Iráku těžbu a export ropy, kontroluje celý Irák. Je tedy velmi pravděpodobné, že stojíme na začátku další a neméně hluboké mezinárodní roztržky, jakési studené diplomatické války o kontrolu nad Irákem.

Otevřeně odmítnout zrušení sankcí proti Iráku bez Saddáma Husajna je nemožné. Jacques Chirac proto ve čtvrtek v Aténách požadoval, aby to byla Organizace spojených národů, kdo stanoví, jak řekl, "podmínky a modality" postupného zrušení sankcí. Aténský summit tedy v otázce uklidnění vztahů, ale ani v otázce Iráku nic nového nepřinesl. Společné prohlášení viděné očima Washingtonu může znít leda takto: "Ve válce jsme vám nepomohli a udělali jsme všechno proto, abyste to měli co nejobtížnější, ale teď, když jste to vyhráli, předejte politickou a hospodářskou správu v Iráku Organizaci spojených národů, protože tam máme většinu právě my. A mezitím se také musíte postarat o bezpečnost, zásobování a nezapomeňte hlídat muzea"

. A Jacques Chirac, snad aby ukázal slíbený konstruktivní přístup, navrhl, aby Evropská unie otevřela alespoň letecký most do Bagdádu, kterým by mohly být do evropských nemocnic posílány zraněné irácké děti. Kdo je najde a jak je vybere, už neřekl. Organizace spojených národů zatím v tichosti a zcela pragmaticky ve spolupráci s americkými jednotkami začala z Turecka a Jordánska přepravovat do Iráku stovky nákladních aut s potravinami.

Američané také zavřeli ropovod do Sýrie, kterým Saddám Husajn obcházel embargo OSN na export ropy. Zásobníky v tureckém přístavu Ceyhan, kde končí OSN kontrolovaný ropovod z Iráku, jsou plné. Zatím není nikdo, kdo by je jménem nového Iráku mohl prodávat. Je ovšem velmi pravděpodobné, že pokud Rada bezpečnosti Organizace spojených národů sankce rychle nezruší, ozve se s pomocí států vítězné koalice světový trh a bez ohledu na protesty Francie a Ruska začne brzy kupovat dodávky irácké ropy přímo u pramene.