Útok na sídlo OSN v Bagdádu

Vlna rozhořčených reakcí, které útok ve světě vyvolal, je o to větší, že působní OSN v Iráku se soustřeďovalo na oblast humanitární pomoci a na asistenci při poválečné obnově nezbytné infrastruktury. Odborníci Světové organizace například pomáhali s opravami vodovodů, nutnými pro obnovu dodávek pitné vody. Personál OSN hrál klíčovou roli při distribuci potravinové pomoci. O to více zaráží zjištění, že úterní atentát na sídlo OSN v Bagdádu je jednoznačně největším útokem na civilní objekt OSN za bezmála 6 desítek let existence Světové organizace.

Ve světle událostí především posledních týdnů ale úterní tragédie tak úplně nepochopitelná není. Jak už jsme informovali v několika našich nedávných relacích, vedle pokračujících útoků na americké vojenské cíle se neznámí ozbrojenci soustřeďují na takzvané lehké cíle, ať už jsou to vodovody, ropovody či zastupitelské úřady. Nelze nezmínit atentát proti jordánské ambasádě v Bagdádu, při kterém před dvěma týdny zahynulo 17 lidí. Až dosud však útoky směřovaly téměř výhradně buď proti spojencům nebo jako v případě jordánské ambasády, proti státům, které mohly být vnímány jako příliš vstřícné vůči americko-britské okupační správě v Iráku.

Podobná nařčení se ale rozhodně nemohou týkat Světové organizace a to z několika důvodů. OSN reprezentuje nejširší mezinárodní společenství a jako taková zcela přirozeně představuje alternativu vůči úzké koalici států, která se pod americkým vedením snaží určovat rytmus poválečné obnovy Iráku. V čerstvé paměti jsou také spory na půdě OSN o způsob řešení irácké krize a rovněž neshody, týkající se role OSN při poválečné obnově Iráku. Ta se, jak už bylo řečeno, soustřeďuje především na oblast humanitární pomoci. Nelze však přehlédnout jistý posun, ke kterému v poslední době došlo.

Rada bezpečnosti OSN minulý týden přivítala vytvoření takzvané vládní rady v Iráku, jako první krok v budoucí plně reprezentativní irácké vládě. Připomeňme, že vládní rada je orgán, složený tak, aby odrážel etnickou různost a rozvrstvenost irácké společnosti. Jedná se ovšem o těleso, jmenované dočasnou koaliční správou Iráku, tedy vlastně okupačními mocnostmi, jak jsou Spojené státy a Velká Británie vnímány nejen mnoha Iráčany, ale v celosvětovém měřítku rovněž širokým spektrem odpůrců války v Iráku.

Někteří pozorovatelé tento vývoj interpretovali jako možný náznak toho, že by mohlo dojít k obroušení největších názorových rozporů a že by se mohl najít způsob, jak do poválečné obnovy Iráku zapojit co nejširší mezinárodní společenství. V duchu této logiky by pak úterní útok mohl být vnímán jako brutální pokus zarazit takový vývoj co nejdříve. Strůjcům atentátu jde s největší pravděpodobností o to, zajistit pokračování situace, ve které se spojencům nedaří obnovovat pořádek a bezpečnost.

Není až tak důležité, kdo strůjci úterního atentátu jsou, zda-li se jedná o ozbrojené stoupence svrženého iráckého režimu nebo islámské radikály, kterým se do Iráku daří pronikat ze zahraničí. Důležité je zjištění, že útokům ze zálohy a nejrůznějším sabotážním akcím jsou vystaveni všichni, kdo se na obnově Iráku podílejí. Útok na sídlo OSN v Bagdádu je tragickým upozorněním pro celé mezinárodní společenství. Rozpory by měly ustoupit snaze o co nejrychlejší stabilizaci Iráku. Přesně tak, jak se o to podle svědectví nejbližších spolupracovníků snažil Sergio Vieira de Mello, muž, který podle mnohých mohl jednou stanout v čele OSN.