Utajený porod

17. prosinec 2003

Myšlenka utajeného porodu, s níž přišli poslanci za KDU-ČSL, byla ve Sněmovně přijata příznivě, a to napříč politickými stranami, což je sympatické. Spočívá v tom, že těhotná žena, která o dítě nechce pečovat - ať už má pro to jakýkoli důvod -, by je porodila a ihned nabídla k adopci, přičemž její anonymita by byla zaručena. Tak, jako je zaručena anonymita např. dárce spermatu.

Přitažlivost takového opatření se nám ozřejmí, jakmile si vzpomeneme na ty nečetné mladé rodičky, které své novorozeně zahubí, anebo na ty o cosi četnější, které je pohodí, a tím je vydají na smrt hladem, žízní a zimou. Možná, že to příznivě ovlivnilo i ukazatele potratovosti. Jakkoli má snižující se tendenci, jakkoli je moderní společnost v morálním hodnocení potratu nejednotná, její převážná většina cítí, že by bylo lépe, kdyby k němu docházelo co nejméně.

V některých západních zemích se o cosi podobného pokusili už dřív. Někde, např. ve Francii, je legalizován tzv. anonymní porod. Žena, která zjistí, že se blíží její hodinka, přijde do porodnice, kde se jí nikdo na nic neptá, ona porodí, dítě tam nechá, a po nezbytném ošetření odchází. V Německu tu a tam praktikují kromě anonymního porodu i zvláštní způsob, který by bylo možno nazvat asistovaným odložením dítěte. Žena prostě předá na určitém místě novorozeně instituci, která se ho ujme. V tomto případě ovšem není zaručeno odborné vedení porodu. O obou způsobech, dosud právně nekodifikovaných, se tam vede spor.

Domnívám se, že legislativní úkon, navrhovaný lidovci, je záhodno uvítat. Zmiňuji se o tomto tématu proto, že je vhodným didaktickým příkladem, na němž je vidět (chceme-li), že i dobře míněný záměr zákonodárce je krokem do nejistoty. Mnohokrát jsme byli svědky např. novelizace nějakého zákona, který byl shledán nezcela vhodným, ale po čase se ukázalo, že novela očekávání nesplnila - a bylo třeba novelizovat znova. Zákonodárcům prostě chyběla prognostická představivost. Třeba za to ani nemohli.

Je možné, že i v případě utajeného porodu ukáže teprve praxe, zda působí tak, jak se očekávalo. Nejsem si jist, zda se tím sníží výskyt trestného činu vraždy novorozence, protože ten je páchán zpravidla ve stavu prudkého hnutí mysli, zatímco předpokladem utajeného porodu je přece jen uvážlivé rozhodnutí. Právě tak nelze tušit předem, zda ženy, které této možnosti využijí, jsou zrovna ty, které by jinak podlehly pokušení dítě někde pohodit. Na druhé straně lze doufat, že se nabídka utajeného porodu stane alternativou pro ty ženy, které by se jinak těžko odhodlávaly k potratu, ale nakonec by ho s bolestí v duši podstoupily. - Také by se však mohlo ukázat, že nová možnost povede k vytvoření zcela nové sociálně-psychologické skupiny žen, které by za jiných okolností porodily a dítě si ponechaly, ale v posledním okamžiku by z různých důvodů, třeba pomíjivých, využily příležitosti a takzvaně "přehodily výhybku". Nejsem si jist, zda by to bylo dobře.

Doufejme, že tyto a podobné skeptické glosy zůstanou pouhou teorií a že se nová zákonná úprava osvědčí tak, jak znějí optimistická očekávání. Ale ani pak nebude problémům konec. Ti, kdo jí využijí (mám teď na mysli adoptivní rodiče), stanou dříve či později před staronovou otázkou, kdy a zda vůbec to mají osvojenému dítěti sdělit. Každý jsme přece článkem jakési genealogické linie, rodového společenství, a lze se ptát, zda máme právo na tuto vědomost. Řečeno poněkud jednodušeji, zda máme právo znát svůj rodokmen. Určitě nelze říci, že je nemáme. Lze však uvažovat, zda je v zájmu vyššího dobra záhodno toto právo nerealizovat. Přiznám se, že jistotu v tomto ohledu nemám.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio