Ústavu EU provází nízká informovanost

21. červen 2004

Vojáci, kteří dobývají pevnost, vidí věci z poněkud jiné perspektivy, než jak je vidí obránci na hradbách. Cosi podobného platí pro členy a nečleny Evropské unie. Dokud jsme klepali na dveře a připravovali se na slavnostní entrée, byla to psychologicky docela jiná situace než nyní, kdy jsme pomalu dva měsíce řádnými členy. Všeobecně totiž platí, že před branami má člověk tendenci idealizovat si poměry uvnitř, zatímco členství s sebou přináší podstatně větší smysl pro vnímání různých nedostatků. Jinak by to snad ani nemělo být.

Všechny zápasy o budoucnost vnitřního uspořádání 25-ky pro nás tedy nabývají nový, podstatně bytostnější význam. Důležité přitom je nepodlehnout žádné euro-fobii, nebo-li: spolehlivé informace mají cenu zlata tváří v tvář různým účelovým zvěstem, ze kterých se dá těžit politický kapitál. Český politický záhon rozhodně nepotřebuje strašáka jménem Brusel.

Minulý pátek byl na summitu unie odklepnut návrh euroústavy. Je to dobrá zpráva, nebo špatná? Pokračuje integrace rozumným směrem, nebo se vydala naopak do slepé uličky, ze které se jednou bude muset s problémy vracet? Tipy na jednoznačnou odpověď vám žádná sázková kancelář nevezme. Zatím se dají totiž konstatovat hlavně dvě věci: že evropská ústava má ke svému přijetí i po bruselském summitu daleko, a že proces evropské integrace nějak pokračovat bude.

Co každopádně stojí za pozornost, a hlavně za změnu, je nízká informovanost obyvatel unie o dění v Bruselu, provázená minimální účinností všech pokusů bruselských struktur přiblížit se prostému lidu. Po pátečním odklepnutí ústavy se například hodně mluví o Britech. Nejde jenom o to, že by měli časem o přijetí tohoto dokumentu hlasovat v referendu - to bude ostatně čekat občany dalších osmi nebo více států. Jde o to, že Britové by momentálně euro-ústavu doslova smetli ze stolu.

A víte proč? Podle jednoho z posledních průzkumů veřejného mínění si totiž kupříkladu myslí, že Brusel by určoval daně na ostrovech, nebo že britské pasy by nahradily pasy unie, že by se Londýn musel povinně vzdát libry ve prospěch eura, že Británie by bez souhlasu nesměla vyhlásit válku a že v Radě bezpečnosti OSN by namísto britského zástupce usedl bruselský úředník. Všechno jsou to samozřejmě nesmysly, takže další otázka průzkumu zněla: kdyby byly vaše výhrady brány v potaz, hlasovali byste pro ústavu? Odpověď zněla překvapivě "ano", a to v poměru 41% ku 35% dotázaných.

Co z toho vyplývá? Experti tvrdí, že chronická neschopnost Bruselu komunikovat s evropským lidem vede ke zvýšeným aktivitám bulvárních médií. Ta komunikují naopak s vysokou účinností, ale malou přesností. Takže je otázka, kdo vlastně ovlivní voliče, hlasující v referendu? Bude to Brusel, budou to vlády jednotlivých států, nebo to bude bulvární tisk?

K tomu všemu je ale třeba cosi dodat: ani vysoká informovanost Evropanů automaticky nezaručuje jejich kladný postoj. Evropská integrace je totiž v podstatě od počátku své existence specifická tím, že do ní vstupují hotové státy. Je to tedy spíše integrace států nežli samotných obyvatel. Odpovídá to samozřejmě zdejší realitě, kterou není radno ignorovat. Snad proto je návrh euro-ústavy tak složitým dokumentem. Integrovat státy je prostě komplikovaná záležitost.

Jedno je tím pádem ale jisté: Evropská unie bude nadále hledat rovnováhu mezi svrchovaností svých členů (jež vzdaluje Brusel od běžného člověka) a potřebou jednotných struktur (jež mohou vznikat pouze na úkor zmíněné svrchovanosti). Je tedy návrh euro-ústavy dobrou, nebo špatnou zprávou? Šalamounská odpověď zní: dobrou i špatnou, záleží na tom, zda se jí podařilo zmíněnou rovnováhu nastínit. Jinými slovy: počkejme na referenda.

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.