Ústavní svévole je nebezpečná

3. březen 2005

Moderní společnost je složitá - její výkonnost souvisí se specializací a pokud možno efektivní spoluprací expertů v jednotlivých oborech. Dnes už není možné, aby jedinec rozuměl všemu, bez týmů to nejde. Bohužel, ani patnáct let po změně poměrů to mnohým nedochází. Český veřejný prostor je zamořen vyznavači ruského přísloví "komu dal pánbůh úřad, tomu dal i rozum".

Zabrousí-li nějaký hejtman do historie, a předvede, jak pochopil ideologická školení z von Hayeka, vzbudí to spíš útrpný úsměv. Ovšem když se média a čelní politici pustí do svérázného čtení ústavy, začíná běhat mráz po zádech. V nedávném hodinovém rozhovoru BBC s prezidentem Klausem moderátor nonšalantně prohodil, že si dnes studoval ústavu na internetových stránkách Pražského hradu a našel v článku 62 následující pasáž: "Prezident republiky za a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi." Konec citátu. A řekl prezidentovi, že ho překvapilo, že on, tedy prezident, de facto může odvolat premiéra.

V prvních hodinách kurzu ústavního práva by se pan redaktor dozvěděl, že takhle se ústava číst nesmí. Ústava je celek a výklad jednotlivých článků závisí na jiných ustanoveních, v nichž jsou stanoveny vazby mezi ústavními hráči: je-li v článku 68, odst. 1 napsáno, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, pak je evidentní, že bez aktu Sněmovny prezident nemůže dělat nic. Jemu vláda neodpovídá. Kompetence prezidenta v článku 62 je čistě formální, závisí na tom, jak rozhodne Sněmovna, popřípadě na jiných podmínkách, jako vypršení volebního období.

Dobře, redaktor se nestačil připravit, to je při návalu práce omluvitelné. Ovšem šok vyvolala odpověď prezidenta: kdo jiný by měl ústavu znát, než on? Překvapený posluchač se dozvěděl, že ústavu psali právníci, nikoliv ekonomové, že je spousta věcí, kdy není jasné, za jakých podmínek smí prezident udělat to či ono, že prezident není naprogramovaným robotem, do kterého se vložily slova používaná v ústavě a normálně počítačový program zmáčknutím knoflíku řekne, teď má někoho odvolat.

Shodou okolností českou ústavu nepsal žádný ústavní právník, a je to na ní vidět. Ovšem představa, že by ji psali ekonomové, je už z říše Alenky za zrcadlem.

Říká-li dnes prezident, že není robot a naznačuje-li, že se ústavou nebude řídit a žádosti premiéra o odvolání ministrů nevyhoví, pak si usurpuje pravomoci, jimiž ústavní rámec rozbíjí. To je mimořádně závažné. Naše ústava je semi -kancléřská - v otázkách ministrů má výsadní roli premiér. Václav Havel by překročil ústavu, kdyby opravdu odmítl jmenovat některé ministry, nad kterými občas váhal. Václav Klaus sliboval, že se takhle chovat nebude. To, co prohlašuje v poslední době, však překračuje o koňskou délku Havlův "aktivismus."

Nedávno se v interview BBC objevil i předseda Senátu. Moderátor opět zopakoval svůj vynález, že prezident může kdykoliv vládu odvolat. Předseda Senátu reagoval roztomile: prý máme zvykové právo, a tak by to dělat neměl. Prý je také zvykovým právem, že resignací premiéra padá vláda. Kdyby si pan předseda ústavu promyslel, nebo se někoho zeptal, pak by zjistil, že se mýlí: nejde o zvykové právo, ale o konstrukci ústavy. O odvolání vlády rozhoduje Sněmovna. A protože neexistuje ústavní vztah mezi prezidentem a vládou, jenom premiérem, MUSÍ při demisi premiéra padnout i vláda.

Vyplývá z toho jediné: pan prezident ani pan předseda Senátu kolem sebe nemají experty. To je tristní. Diletantské rozhodování, k němuž taková situace svádí, je v tomto případě ovšem na výsost nebezpečné. Prezident v českém ústavním systému má nezvykle velké kompetence. Bude-li si je ještě rozšiřovat svévolným výkladem ústavy, křehkou českou demokracii tím vážně poškodí.

autor: Václav Žák

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.