Úsporný rozpočet, který utrácí

Je to divné, protože údaje o vysokých částkách, kolik zaplatíme na daních a kolik se přesto zadlužujeme, by měly vést ke zpytování svědomí.

Snad je na místě vyžadovat po politicích určitou míru odpovědnosti. Ještě před tím, než bude rozpočet schválen sněmovnou, by měli vysvětlit, že opravdu není možné postupovat jiným způsobem, a třeba se ještě pokusit o nějaké poslední úsporné kroky.

I když vláda návrh rozpočtu na rok 2008 stále tají, základní čísla už z ministerstev unikly. V návrhu není nic překvapivého, odpovídá už schválené rozpočtové reformě.

V příštím roce se zdvihne daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Měla by klesnout daň z příjmu právnických osob, podniky se ale ještě budou muset počkat. Snížení sazby se projeví až v roce 2009 a firmy tedy napřesrok zaplatí víc, než letos, mimo jiné i z toho důvodu, že se rozšíří daňový základ.

Občané sice ušetří na dani z příjmu, ovšem stát na nich neprodělá. Vedle nepřímých daní vybere o hodně víc na sociálním a zdravotním pojistném. Když roste ekonomika a zvyšují se mzdy, sociální i zdravotní systém jsou v pořádku.

Přehled rozpočtových příjmů je zajímavý pouze tím, že zhruba stejnými slovy by bylo možné popsat rozpočet Německa na příští rok.

Tím se neprokazuje nějaká hlubší ekonomická pravda, ale připomíná fakt, že politické poměry v obou zemích jsou křehké. Němci svůj volební pat vyřešili velkou koalicí, kde se pravicová CDU a levicová SPD jen těžko dohadují na kompromisech. Stvořily proto minimální strategii, která by postupně měla vést k vymazání rozpočtového schodku. Vzhledem k tomu, že ekonomika roste, mělo by se jim to co nevidět podařit. I letos se totiž čeká deficit menší než procento HDP - ač byl plánován ve dvojnásobné výši.

V Česku vzniká rozpočtový kompromis stejně obtížně. Nejistá většina ve sněmovně umožňuje také zdejší vládě jen minimální zásahy. Není divu, že jsou stejně opatrné, jako u západních sousedů.

Přesto není důvod berlínské, ani pražské politiky litovat. Nejde totiž o střídmé rozpočtové pragmatiky, kteří využívají ekonomického růstu k tomu, aby definitivně zlikvidovali rozpočtový schodek.

Vždyť německý ministr financí Peer Steinbrück chce dosáhnout vyrovnaného rozpočtu až v roce 2011 a jeho český kolega Miroslav Kalousek dokonce počítá s tím, že ještě v roce 2012 bude mít Česko deficit ve výši jednoho procenta HDP.

Německo by přitom bez problémů mohlo bez deficitu hospodařit v roce 2009 a Česko cca o dva roky později. K tomu však nedojde.

Němečtí i čeští politici totiž mají ještě jiné ambice. Jsou vidět na tom, jak upravují rozpočtové výdaje. O nějakém velkém šetření nemůže být řeč. Vždyť například výdaje českého rozpočtu porostou v příštím roce o 6 a půl procenta.

Zajímavé tedy jsou kapitoly, kde se výdaje zvyšují. Prioritou německé vlády je očividně rodinná politika. Více dostanou jesle a školky, aby matky mohly spojit kariéru s rodinou. Roste i rodičovský příspěvek pro ty, kdo budou děti vychovávat doma.

Češi to vidí jinak, mimo jiné i z toho důvodu, že rodičovské příspěvky se mohutně zvýšily letos. Školky ani jesle se ovšem víc dotovat nebudou. Prioritou zdejší vlády jsou totiž dálnice, kde bude napřesrok dosaženo rekordních výdajů, nedaleko stomiliardové částky.

V české i německém případě jde o agendu, na které se opět může shodnout co nejširší část politického spektra. Je v tom nepochybně skrytý populismus, a tak hrozí nebezpečí, že tyto v podstatě užitečné výdaje nebudou utraceny příliš efektivně.

V tom by mohl hrát zajišťovací roli parlament. Očividně se do toho chystají Němci. Tamní Bundestag hodlá donutit vládu, aby plánovaný deficit ve výší 13 miliard eur snížila na jednomístné číslo. V Česku něco takového není zvykem, protože vládní poslanci se obvykle obávají, aby v příliš dramatické debatě nepadla vláda.

Ovšem neměl by být velký problém snížit výdaje o 20 miliard. Pokud budou poslanci dost sebevědomí, mohou o to vládu požádat.

V další debatě je sotva možné očekávat, že populární výdaje na rodinu a dálnice poslanci obou zemí nasměrují jinam. Ovšem zvláště v Česku by bylo možné požadovat, aby vláda vysvětlila, jestli ohromné dopravní investice jdou skutečně do těch nejpotřebnějších staveb. Dosud nebylo zvykem, aby se ministři v tomto směru poslancům a veřejnosti zpovídali, a tak se dalo bez kontroly utrácet za zbytečnosti.

Poučený český skeptik je v tomto směru spíše pesimistický. Ministři už na rozpočtu měnit nic nebudou a sněmovnou projde bez vážné diskuse, jak tomu bylo kdykoli předtím. Vláda tuto strategii už naznačila, když údaje o rozpočtu tají ještě víc, než byly tajeny v posledních letech. Ale třeba budeme nakonec příjemně překvapeni, právě letos by si rozpočet zasloužil širší diskusi a hledání úspor, když už je bilionový.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .