Úskalí slovenských referend

Podpisy občanů pro vypsání referenda už začala tento týden sbírat občanská iniciativa v jejímž čele stojí bývalý premiér a donedávna ještě ministr spravedlnosti Ján Čarnogurský. Je to hned dvojitý a pro budoucnost Slovenska dvojnásobně složitý problém. Referendum o vstupu země do Evropské unie totiž nemusí dopadnout tak, aby bylo platné. V případném referendu o vstupu země do atlantické aliance Slováci dokonce mohou říci za určitých okolností vstupu do NATO svoje jednoznačné ne.

Referendum je součástí slovenské ústavy a už úvodem je třeba říci, že částí ne zrovna povedenou. Obsahuje mimo jiné ustanovení, že referendum je platné pouze tehdy, pokud se na něm účastní více než padesát procent voličů. Tato pojistka, která má zabránit tomu, aby institut všelidového hlasování kdokoli a kdykoli zneužil, se však nyní může ukázat pastí. Padesát procent voličů totiž nepřišlo ještě k žádnému dosavadnímu slovenskému referendu. Dzurindův kabinet to však příliš netrápí, což je vyjádřeno už částkou pouhých asi padesáti milionů slovenských korun, kterou chce věnovat na předreferendovou kampaň.

To je v přepočtu asi pětkrát méně než v sousedním Česku. Problémem Slováků není podpora vstupu do unie, ta se blíží dvěma třetinám voličů a počet odpůrců je zanedbatelný. I slovenští sociologové však upozorňují na to, že důvodem slovenského eurooptimismu není ani tak nadšení pro Evropskou unii, ale spíše neinformovanost. A málo informovaný volič nemusí také přijít k referendovým urnám, protože nebude tušit, že jde o důležitou věc.

Pokud by referendum nebylo platné, může se navíc podle ústavy opakovat až po třech letech, tedy v době, kdy by už Slovensku vlak do Bruselu když ne definitivně, tak rozhodně nadlouho ujede. Zabrzdit a obrátit už rozjetý slovenský vlak, který míří do atlantické aliance, si dala za cíl občanská iniciativa, v jejímž čele stojí bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský. Tento bývalý disident a vysoký politik, který stál dlouhá léta v čele Křesťanskodemokratického hnutí, se svým odporem k NATO nikdy netajil.

Čarnogurského rodina má kořeny v politických špičkách fašistického Slovenského štátu a Čarnogurský sám chová výraznou náklonnost k Rusku. Dnes prohlašuje, že NATO je pro Slovensko zbytečné a ničemu nepomůže. Podle jeho názoru pro bezpečnost Slovenska plně stačí, když bude Bratislava členem Evropské unie. Při organizovaní podpory pro referendum o NATO nebral Čarnogurský žádný ohled na své Křesťansko demokratické hnutí, které je součástí Dzurindovy středopravicové vlády. Ta referendum jednoznačně odmítá a bez výjimky podporuje vstup země do Severoatlantické aliance.

Současnému předsedovi Křesťanskodemokratického hnutí Pavolu Hrušovskému však nezbývalo nic jiného, než nad postupem svého stranického kolegy vyjádřit politování. Čarnogurský šel ve svém odporu vůči alianci tak daleko, že se spojil jak se známými osobnostmi blízkými Hnutí za demokratické Slovensko a nacionalistům ale i Komunistické straně. Slovenští komunisté, kteří se v zářijových volbách poprvé dostali do parlamentu, zatím prosazují vypsání referenda prostřednictvím svých poslanců ve Slovenské národní radě. Nic jim však nebrání, aby se k Čarnogurskému a jeho společníkům posléze přidali.

K vypsání referenda přitom stačí, aby se pod jeho návrh podařilo sesbírat podpisy tří set padesáti tisíc slovenských voličů. A to není zvláště při plném zapojení komunistů žádná velká překážka. Překážkou se však paradoxně může stát to, co se v případě referenda o Evropské unii jeví jako problém. Tedy padesátiprocentní účast voličů nutná pro platnost referenda. Černou můrou slovenských politiků je případ, kdyby se podařilo obě referenda spojit. Rozhodnutí bude v případě úspěchu petice na prezidentu Rudolfu Schusterovi, který se však už dříve vyjádřil, že je rozhodným odpůrcem všelidového hlasování o vstupu do NATO.

Na druhé straně se bude slovenským voličům jen těžko vysvětlovat, proč vyhodit přibližně dvě stě milionů slovenských korun za další referendum, jen proto, že si Dzurindova vláda není jistá dostatečně silnou podporou vstupu země do aliance. A bratislavský kabinet si opravdu příliš jistý být nemůže. Válka s Irákem a slovenská účast v ní je stále pravděpodobnější. Premiéra Dzurindu ještě dnes děsí vzpomínka na válku o Kosovo, kdy podpora členství Slovenska v alianci klesla na 35 procent.Referendové jaro proto bude na Slovensku ještě dramatické. A vstup Bratislavy do NATO a EU není zdaleka tak jistou věcí, jak se možná ještě před pár týdny zdál.