USA: útočná debata kandidátů na viceprezidenty

Jejich diskuse se samozřejmě považuje za méně důležitou, než trojice duelů prezidenta Bushe a jeho vyzyvatele Kerryho. Jenomže přišla hned po první prezidentské debatě, a navíc ve chvíli zcela vyrovnaných preferencí. Pokud po nominačním sjezdu republikánů s jasným náskokem vedl prezident Bush, minulá debata jeho náskok zrušila. Jednotlivé průzkumy se liší o pár procent na jednu nebo druhou stranu a mezi nimi jsou data televize CBS a novin New York Times, podle kterých mají oba kandidáti naprosto shodnou podporu ve výši 47%.

I diskuse na jakési vedlejší scéně, jež by mohla být zcela nudná, se tedy stala nakonec dramatickou. Viceprezident Cheney se snažil těžit ze svých dlouholetých zkušeností. Jeho rival je ovšem zpochybnil suchou poznámkou, že rozhodně "nejsou zárukou dobrého úsudku". Edwards naopak prohlásil, že Spojené státy si nemohou dovolit další čtyři roky opakování toho, co zažívaly doposud. Cheney namítl, že Kerry by nebyl dobrým prezidentem, neboť by se (i se svou nerozhodností) stal velitelem ozbrojených sil.

Oba soupeři se několikrát obvinili z chybné interpretace faktů. Dick Cheney v jednom okamžiku dokonce prohlásil, že tváří v tvář tolika nepřesnostem ani neví, kde začít. Jedním z podstatných bodů byla otázka války v Iráku. Senátor Edwards totiž prohlásil, že ve skutečnosti odvedla pozornost od války proti terorismu, neboť režim Saddáma Husajna nebyl spojen s teroristy. Potvrdily to přece vyšetřovací komise, CIA i samotný ministr obrany Rumsfeld. Cheney ale tvrdil, že jde o velké nedorozumění, neboť je rozdíl mezi účastí na 11.září a vztahy s Al-Kajdou. A ty, podle něj, Saddámův režim měl.

Mimochodem, právě tento bod je pro současnou administrativu nepochybně klíčový. V pondělí totiž ministr obrany Rumsfeld prohlásil, že nezná pádný důvod o spojení Iráku s Al-Kajdou. Hned příští den ale tvrdil, že byl špatně pochopen, už od září 2002 přece říká, že toto spojení existovalo. Zjevný protimluv debatu viceprezidentů samozřejmě poznamenal a senátor Edwards zopakoval obvinění, že administrativa nemluví s Američany otevřeně.

Co se týče osobních útoků, dále zašel Dick Cheney, který vyčítal protivníkovi slabou docházku do Senátu (hlavně to, že chyběl při důležitých hlasováních, například o daních). Zmínil také kritický článek v místních novinách ze Severní Karolíny, jež označily svého zástupce titulem "chybějící senátor". A útok zakončil konastatováním, že v posledních letech minimálně jednou týdně předsedal Senátu, ale s Johnem Edwardsem se setkal poprvé až na této debatě.

Senátor Edwards načal zase opakovaně soudek s názvem ropné společnosti Halliburton, kterou kdysi vedl jeho protivník, a která na sebe upozornila ne zrovna nejčistšími postupy - kromě jiného i v Iráku. Edwards ji přirovnal ke zkrachovalému Enronu, který se stal symbolem podvodů a falešných účtovních údajů, a také upozornil na čilé obchodování Halliburtonu s nepřáteli Spojených států, jako jsou Írán či Libye.

Co se týče Afghánistánu, kde se chystají historicky první volby, Dick Cheney mluvil doslova o "obrovském pokroku", zatímco John Edwards upozorňoval na fakt, že tři čtvrtiny světové produkce opia pochází nadále z této země a většina jejího území je nadále pod kontrolou nebezpečných mocipánů.

Předmětem sporu se stal i Blízký východ. Demokrat John Edwards kritizoval to, že Washington v podstatě vycouval z tamního mírového procesu. Republikán Dick Cheney naopak tvrdil, že byl dosažen pokrok už v tom, že prezident Bush jako vůbec první vyslovil jméno budoucího palestinského státu - tedy Palestína.

V ústřední otázce Iráku tvrdil Edwards, že současná administrativa naprosto zanedbala otázku stability po svržení diktátora. Kromě toho nesou Spojené státy 90% břemena co se týče financí i co se týče obětí. Na tento argument byl ale Cheney dobře připraven, neboť minulý týden na něj nedokázal zareagovat prezident Bush. Okamžitě řekl, že největší počet obětí netvoří přece Američané, ale samotní Iráčané. Válka v Iráku byla podle něj tou nejsprávnější věcí a dnes by viceprezident Cheney jednal úplně stejně, jako když se o ní rozhodovalo. Mimochodem, slabostí méně zkušeného senátora Edwardse bylo opakování téže argumentace, jakou předvedl John Kerry, a to dokonce někdy shodnými větami.

Celkově se předpokládá, že viceprezidentská debata nebude mít zásadní vliv na rozhodování voličů. Účastníci hlavně nechtěli udělat chybu. Senátoru Edwardsovi po skončení okamžitě telefonoval John Kerry se zjevným pocitem vítězství. Většina komentátorů se ale shodla spíš na vyrovnanosti jejich zápasu. K vavřínům tedy povede ještě dlouhá cesta a naděje obou táborů zůstává zhruba stejná.