USA napomenuly Izrael - ale co dál?

Výsledkem této operace (s krycím názvem "Duha") se však staly spíš desítky zabitých Palestinců, mezi nimi mnoha dětí, a také nečekaná rezoluce OSN, kterou tentokrát překvapivě nevetovaly Spojené státy. Rezoluce je ohromným vítězstvím Palestinců a tíživou diplomatickou prohrou izraelského premiéra Ariela Šarona. Washington obyčejně návrhy protiizraelských rezolucí vetuje, tentokrát ale ovlivnily změnu postoje nepochybně drastické záběry mrtvých a zraněných palestinských demonstrantů, jakož i systematicky bořených domů.

Armáda tvrdí, že do demonstrantů střílela nedopatřením. Podle jedné z verzí pouze odpovídala varovnými střelami na skutečnost, že v davu protestujících se objevili ozbrojenci. Cílem prý měly být ve skutečnosti sousední opuštěné objekty, nikoliv několikatisícové zástupy lidí. To se ale nad hroby a nemocničními lůžky těžko vysvětluje.

Dodejme, že kritika Washingtonu, stejně jako kritika Evropy či OSN, daleko přesahuje jeden incident. Týká se samotné strategie armády, konkrétně zmíněné demolice domů, do kterých mají ústit tajné chodby. Na druhé straně Izrael klade otázku, jak má tedy bojovat proti teroristům, kteří s oblibou útočí z míst, kde jsou ženy a děti? Jak má ničit podzemní chodby bez toho, aby likvidoval i civilní domy, s nimiž jsou bezprostředně propletené? Na tyto otázky nikdo odpověď nemá. A izraelský velvyslanec při OSN Američanům marně připomínal, že i oni řeší podobný hlavolam v Iráku.

Pobouření vyjadřují také arabští poslanci v samotném izraelském parlamentu, Knessetu. Mohamed Barakeh z komunistické strany Hadaš použil slovo "masakr", stejně jako šéf Palestinců Jásir Arafat. Křesťanský poslanec Azmi Bišra šel ještě dál a prohlásil, že premiér Ariel Šaron, ministr obrany Šaul Mofaz a šéf armády Moše Jálon by měli být souzeni před mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny.

Jisté je, že operace "Duha" byla od počátku mimořádně riskantní a armáda si při ní zákonitě musela spálit prsty. Navíc, i kdyby se podařilo zničit všechny podzemní tunely, jejich obnovení bude stejně jenom otázkou času. Nyní se tedy vojáci pokouší akci co nejvíc urychlit, aby mohli z Rafáhu rychle odejít. Chtějí se vyhnout úplnému debaklu, kterým by bylo předčasné ukončení operace bez toho, aby byly tajné chodby zničeny.

Jistou satisfakcí může tedy být snad už jen soudní proces s Marwanem Barghoutím v Tel Avivu. Soud tohoto představitele organizace Fatáh usvědčil ze zodpovědnosti za útoky na 5 Izraelců. Obětí atentátů se stali židovští osadníci, náhodní návštěvníci restaurace v Tel Avivu a také mnich řecké pravoslavné církve. Trestem bude nepochybně doživotí a celý proces má mít exemplární dopad. Barghoutí je totiž snad jediným Palestincem, který se popularitou vyrovná stárnoucímu Jásiru Arafatovi.

Celkovou strategií Ariela Šarona je likvidace špiček militantních organizací a snaha odřezat extrémisty od finančních zdrojů či dodávek zbraní. Damoklův meč je zavěšen i nad hlavou samotného Jásira Arafata. Jeden z izraelských představitelů nedávno podotkl, že životní pojistku na Arafata by v žádném případě neuzavíral. Nebýt tlaku Washingtonu, šéf Palestinců by už asi nebyl mezi živými. Současně buduje Šaronova vláda bezpečnostní bariéru, která má oddělit palestinské oblasti a zajistit Izraeli větší bezpečnost.

Nakolik bude tato strategie účinná, to je otázka. Šaron ale kritikům odpovídá: ukažte mi realistickou alternativu, když pokus o mírové řešení vedl k nynější intifádě. A faktem je, že vymyslet alternativu na Blízkém východě, to je zadání pro pevné nervy.