USA a Rusko jednají o protiraketové obraně

Tento týden už v první den jednání, pondělí, naopak chrup americké ministryně zahraničí Condoleezy Riceové svítil zcela přesvědčivě. Na druhé straně jak ještě úřadující ruský prezident Vladimir Putin i jeho čerstvě zvolený nástupce Dmitrij Medveděv tentokrát nechali plakáty se studenoválečnickými slogany kdesi v zásuvce pro lepší příležitost. Protože při málokterém diplomatickém jednání se dosáhne průlomu takříkajíc na povel, tak i nynějším náznakům sbližování předcházela předehra. Tou byl obsáhlý dopis amerického prezidenta Bushe s katalogem návrhů ruské straně, jak vyprostit vzájemné vztahy z ledových ker tuhnoucích vztahů.

Šíře návrhu v seznamu měla svůj dobrý důvod. Po měsících diplomatické zákopové války byla malá vyhlídka, že by se dalo pohnout pouze s jedním tématem, na to pozice obou stran například v otázce rozmístění amerického systému protiraketové obrany v Polsku a v Česku vyhlížely příliš vzdálené. Američané však do jednoho balíku zabalili nejen nabídku ruského dohledu nad radarem v Brdech. Dali do něj i šanci na dohodu o kontrole mezikontinentálních raket, na niž byla Moskva vždycky citlivá, protože při ní šlo za sovětských časů o strategickou rovnováhu a nyní minimálně o velmocenskou prestiž. Taková směs se nemohla minout účinkem, tím spíše, že v onom balíku bylo i téma nešíření jaderných zbraní, na které jsou citlivé jak Spojené státy George W. Bushe, tak Rusko Vladimira Putina. Stačí připomenout nedávnou již třetí rezoluci Rady bezpečnosti OSN přitvrzující sankce proti Íránu, kterou podpořilo všech jejich pět stálých členů.

Dobře sestavený balíček by ještě nemusel stačit. Musel tu být také faktor času, okno příležitosti otevřené možná jen pro tuto chvíli a pro tuto vyjednávací sestavu. Na americké straně jsou si limitu uzavírajícího se okna pro případnou dohodu dobře vědomi, protože po podzimních prezidentských volbách změnu v Bílém domě nařizuje ústava a Bushova nástupkyně či nástupce se zástupem nových poradců budou potřebovat nějaký čas, než se v množících se ekonomických potížích začnou plně věnovat mezinárodní politice.

Příležitosti zvážit nabídku, která se nemusí ve stejné podobě v dohledné době opakovat, jsou si dobře vědomi Vladimir Putin i jeho designovaný nástupce Dmitrij Medveděv. Stejně tak jsou si vědomi, jak působivé je při střídání v Kremlu v tandemu předvést, že dokáží hrát s Washingtonem efektní partii.

Protože diplomacie stejně jako život se bez jisté souhry okolností neobejde, je tu ještě jeden sice krátkodobý, ale nepominutelný časový faktor.

Na začátku dubna se v Bukurešti sejde summit Severoatlantické aliance a má se jej zúčastnit i ruský prezident. Pokud by nebyla nynější vyhlídka na dohodu, nutně by tváře státníků dostaly mírně popelavý odstín a jejich projevy by se neobešly bez mrazivých narážek. Výše zmíněné příkopy diplomatické zákopové války by se jen o něco prohloubily. Ačkoli to vypadá paradoxně, právě taková perspektiva leckdy dokáže s věcmi pohnout - tedy v případě, že obě strany nejsou ve vskutku nesmiřitelném sporu. A to pro dnešní Spojené státy a dnešní Rusko na rozdíl od časů studené války neplatí.

Ještě na počátku letošního roku bylo z Moskvy slyšet raketojaderné harašení a vypadalo to na začátek reprízy studené války. Teď ještě není rýsující se dohoda mezi Spojenými státy a Ruskem ani zdaleka pod střechou. Ale s trochou povinného amerického optimismu se dá říci, že obě velmoci se už chystají nakládat na vůz. Pro domácí politiky, kteří radar v Brdech kritizují, kudy chodí, by tu byl jeden domácí úkol na téma: Moskva už s tím radarem dokáže žít.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .