Uplynulý týden v Německu

Prezident se nejen setkal se spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem a ministrem zahraničí Joschkou Fischerem, ale byl také soukromým hostem spolkového prezidenta Johanese Raua. S předními osobnostmi německého politického života měl pak prezident Havel možnost hovořit, když předal řadě z nich vysoká česká vyznamenání.

V rámci samostatného programu pak paní Havlová navštívila agilní české centrum v německém hlavním městě, kde se právě koná výstava obrazu a textu z České republiky a Slovenska Michaela Adamce a Wolfganga Junga. Nejen návštěvě prezidenta Havla v Berlíně, ale i bilancování jeho dlouholetého prezidentského údobí se věnovala všechna německá média. Tak v deníku Die Welt se uvádí, že ? Václav Havel pevně zakotvil Českou republiku v Evropě?. Berliner Zeitung zase poznamenává, že ?básník a disident Havel ztělesňuje pravdivost a civilní odvahu?.

Jinou oficiální a německou veřejností sledovanou událostí je čtyřicáté výročí podepsání smlouvy o přátelství mezi Francií a Spolkovou republikou tehdejším francouzským prezidentem generálem De Gaullem a spolkovým kancléřem Konradem Adenauerem. Poprvé v historii spolkového sněmu odjedou všichni jeho poslanci do Versailles ke společné schůzi se svými partnery z francouzského Národního shromáždění.

A protože se ve Spolkové republice nyní šetří, tak poslanci spolkového sněmu přijedou na setkání v konvoji autobusů. V Berlíně pak bude zase odhalena za přítomnosti francouzského prezidenta Chiraca socha Charlese da Gaulla. Slavnosti se zúčastní přední němečtí politici a na přání prezidenta Chiraca také bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl.

Němeko-francouzské vztahy, jejichž základy právě Adenauer a de Gaulle položili, jsou podle spolkového kancléře Schrödera také v budoucnu rozhodující pro další vývoj v Evropě a v Evropské unii s jejími budoucími dvaceti pěti členy. A právě setkání Schrödera s Chiracem v Paříži před několika dny, kdy se dohodli na představách u budoucí Evropě, opět význam německo francouzských vztahů potvrdil. Poněkud hořkosti však do jejich nadšení vnesl bývalý sociálně demokratický spolkový kancléř Helmut Schmidt, který si veřejně postěžoval, že by se osa Berlín-Paříž měla daleko intenzivněji, než je tomu nyní, zabývat především a tady dohodnout na společné praktické evropské politice.

Cestou autobusem do Versailles budou mít němečtí poslanci jisté také možnost vyměnit si názory o návrhu, který předložili sociální demokraté. Podle jejich názoru by se měly volby do Spolkového sněmu konat nikoliv jako doposud za čtyři, nýbrž teprve každých pět roků. Zvolení poslanci by pak měli možnost se více zapracovat do problémů, které Spolkový sněm musí řešit.

Navíc by se pětiletým funkčním údobím parlamentu také ušetřilo dost peněz. Postupně by pak měli každých pět roků volit své zemské sněmy také všechny spolkové země. A další úspora by pak byla, kdyby se volby do zemských sněmů a spolkového sněmu konaly vždy ve stejný den nebo nanejvýše ve dvou různých termínech. S tímto návrhem už vyslovili neoficiálně souhlas také křesťanští demokraté a sociálové i svobodní demokraté. Pouze Zelení zatím poněkud váhají.

Chtějí, aby se změna ústavy, která by musela být při změně délky funkčního období spolkového sněmu provedena, využila také k tomu, aby se v ústavě zakotvila možnost lidového referenda k nejrůznějším otázkám. Proti tomu se však zatím brání všechny ostatní demokratické politické strany a tak se nyní zřejmě bude hledat kompromis. Že by se však už v roce 2006 volil spolkový sněm na pětileté údobí, se zdá být málo pravděpodobné.

Překvapení do budoucna však nejsou nikterak vyloučena. Týká se to především budoucích možností koaliční spolupráce demokratických stran. Tak bývalý poslanec Zelených a jejich ekonomický mluvčí Metzger vzbudil pozornost, když už vbrzku nevyloučil také koalice mezi Stranou Zelených a křesťanskými demokraty CDU. Hned se ale ozvala řada vedoucích funkcionářů zelených, kteří tuto možnost v nejbližších letech kategoricky odmítli.

Ale život tropí hlouposti a tak právě, když zelení koalici s CDU a s CSU považují většinou za nemožnou, se v Kolíně nad Rýnem, v jednom ze čtyř německých milionových měst, sešli právě představitelé místních křesťanských demokratů a Zelení, aby jednali o vytvoření koalice v kolínské Městské radě. A tak, jak se zdá, je už téměř hotovou věcí. Rozhořčení německé veřejnosti vyvolala spolková ministryně zemědělství a ochrany spotřebitelů Renata Künastová.

Podle Künastové, je třeba přísnějšího zákona, který by omezoval velké supermarkety, jako jsou Aldi a Lidl. Ty prý svými superlevnými cenami nejen poškozují ostatní obchody, ale jejich levné zboží není, podle Künastové, dostatečně kvalitní, neboť, jak řekl, jakost vyžaduje také svou cenu. Ozval se nejen Svaz německého obchodu, ale i antimonopolní úřad a především tisíce spotřebitelů, kteří ministryni Künastové doporučili, aby se především jako členka vlády postarala o menší daně a nižší sociální odvody.

Pak budou mít spotřebitelé také více peněz na koupení dražších výrobků. Za druhé je zboží, prodávané v kritizovaných supermarketech, dobré kvality, a je pravidelně kontrolováno a konečně její požadavek v ostrém rozporu s právem demokratického občana, který může nakupovat tam, kde mu to nejvíce vyhovuje. A tak nyní Renata Künastová už od jakési státní nebo polostátní kontroly levných supermarketů ustupuje.

Trvá však nadále na tom, že za dobrou kvalitu musí spotřebitel prostě více zaplatit. Zdá se však , že požadavky ministryně ochrany spotřebitelů Künastové ztroskotají v praxi na protestech spotřebitelů, které by ona a její ministerstvo mělo vlastně chránit.