Úplatkářská kauza skončila odsouzením Alexeje Uljukajeva
Bývalý ruský ministr pro ekonomický rozvoj Alexej Uljukajev byl minulý pátek v Rusku odsouzen k osmi letům odnětí svobody za úplatkářství. Podle vyšetřovatelů měl požadovat všimné dva miliony dolarů od ředitele ropného gigantu Rosněfť Igora Sečina. Ten je v Rusku považovaný za druhého nejvlivnějšího muže po prezidentu Vladimiru Putinovi.
V závěru soudního přelíčení vystoupil Uljukajev s posledním slovem, ve kterém označil obvinění za absurdní a celý proces za vykonstruovaný provokatéry z Rosněfti. Veřejnosti se také omluvil za to, že prý dělal příliš často kompromisy a že dával přednost kariéře a zajištěnému životu před hájením principů, informuje na svých stránkách internetový portál Grani.ru.
Vysoký trest
„Teprve když se člověk sám dostane do nesnází, začne chápat, jak těžko se lidem ve skutečnosti žije, s jakou nespravedlností se střetávají. Deset let vězení v zostřeném režimu pro dvaašedesátiletého člověka, to se v podstatě rovná trestu smrti,“ okomentoval Uljukajev trest, který pro něj původně navrhoval prokurátor.
K bezprecedentnímu rozsudku nad vysokým státním úředníkem se v textu pro noviny Novaja Gazeta vrací Kirill Martynov. Na vysoce postavené loajální úředníky blízké Kremlu se podle něj donedávna ruská spravedlnost nevztahovala. I když byl někdo přistižen při činu, jako například bývalý ministr obrany Anatolij Serďukov, viníka trochu postrašili a uklidili ho do čestné funkce v některé ze státních korporací. Taková libovůle soudu byla klíčovým prvkem společenské dohody mlčky uzavřené uvnitř mocenského aparátu.
Nehrozila policie, ani soudy
Základy tohoto systému byly položeny před patnácti lety, když Michaila Chodorkovského potrestali za to, že se snažil hrát samostatnou politickou hru. Těm, kdo na nejvyšší úrovni loajálně sloužili státní moci, od té doby Kreml odplácel osobní nedotknutelností: nehrozila jim policie ani soudy.
Osm let zostřeného režimu pro exministra Uljukajeva radikálně mění situaci. To, že si někdo nevede svou jako Chodorkovskij, už dnes pro nikoho není záruka, že si pro něj nepřijdou. V prvním jednání tohoto dramatu dal Kreml najevo, že velký byznys bude hrát podle jeho pravidel. Druhé jednání předvedlo, že už neexistují žádná pravidla. Byznysmeni a vysocí úředníci dnes nevědí, jak se chovat, aby je nestihl osud Uljukajeva, domnívá se žurnalista Martynov.
Stíhání "těch nahoře"
Jestli se Uljukajev Sečina skutečně pokoušel uplatit nebo ne podle něj nehraje žádnou roli. Sociologické průzkumy ukazují, že ruští občané se vcelku velmi pozitivně staví k trestnímu stíhání kohokoliv „z těch nahoře“. A má to logiku: Když se totiž loajální úředník ocitne u ruského soudu, na vlastní kůži pocítí, jak funguje systém, který sám řadu let podporoval.
Problém je v tom, že nová „spravedlnost po rusku“ znamená do budoucna konec dokonce i toho archaického politického modelu, který jakž takž fungoval posledních patnáct let. Služebníci lidu paralyzovaní otázkou „kdo je na řadě“ se teď budou snažit jakoukoliv zodpovědnost delegovat na hlavu státu, dočteme se v listu Novaja Gazeta.
Teoretické úvahy
Také podle komentátora internetového portálu Grani.ru Ilji Milštejna mají úvahy o vině či nevině Alexeje Uljukajeva čistě teoretický ráz. Zato lze podle něj učinit zcela konkrétní závěry o tom, koho a proč zavřeli v rámci demonstrativního procesu, kolem kterého je tolik povyku.
Uvažovat o tom, jestli je v ruských vládních kruzích zvykem rozdávat po uzavření obchodu kufříky s americkými valutami, je bezpředmětné. Jiná věc je, zdali mohl Uljukajev od šéfa Rosněfti vymáhat dva miliony dolarů. Odpověď na tuto otázku prý zní: nemohl. Protože v nevyřčené, ale všeobecně známé a uznávané stupnici hodností stojí Igor Sečin daleko výše než obyčejný ministr.
Hněv vysoce postaveného muže
Na člena kabinetu, který se snažil zabránit velkému privatizačnímu projektu Rosněfti, mohl podle novináře Milštejna snadno dopadnout Sečinův hněv. V hierarchii státu je Sečin druhý nejdůležitější ruský úředník a mohl se snadno domluvit s tím prvním, že je třeba odstranit ministra, který má o sobě příliš vysoké mínění.
„Alexej Uljukajev nebyl odsouzen za úplatkářství, ale za to že si dovolil všemocného Sečina označit za provokatéra a kál se před ruskými lidmi za svou netečnost k jejich neštěstí. A také za to, že se distancoval od své úřednické kasty a svých šéfů, kteří mají všechny soudy na povel. A nakonec i za to, že dal volný průchod svému hněvu, který se ukázal silnější než instinkt sebezáchovy,“ tvrdí na stránkách portálu Grani.ru novinář Ilja Milštejn.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
