Únikům tajných dokumentů nahrává technologický pokrok

Když v roce 1971 předal zaměstnanec Pentagonu Daniel Ellsberg novinářům z listu New York Times několik krabic dokumentů o americké strategii ve vietnamské válce, byl na světě první velký skandál s masivním únikem utajovaných dat.

Z Ellsberga se stal první whistleblower, tedy informátor vynášející pro dobro věci interní data na veřejnost. Z dnešního pohledu je ale úsilí Daniela Ellsberga těžko představitelné, píše ve své analýze bruselský server Politico. Kopírováním složek z Pentagonu trávil Ellsberg celé dlouhé měsíce a redakci New York Times nakonec poskytl 4100 stran dokumentů.

Nedávná kauza takzvaných Panamských dokumentů se opírá o více než 11 milionů dokumentů, což je - co do objemu - o tři řády více než v 45 let starém případu úniku dat z Pentagonu. A na rozdíl od Ellsberga, který novinářům z New York Times krabice s fotokopiemi osobně předával, se redakce německého listu Süddeutsche Zeitung s informátorem v kauze panamských dokumentů nikdy nesetkala. A navíc ani neví, zda osoba vystupující v e-mailové komunikaci pod pseudonymem John Doe skutečně existuje.

Čtěte také

Velké korporace se tak budou muset připravit na to, že úniky dat budou stále masivnější a jejich iniciátoři nedohledatelní. Podle serveru Politico za to může kombinace dvou faktů. Mocní lidé toho skrývají stále více. A na druhé straně informátory chrání čím dál lepší a účinnější technické vymoženosti, které jim umožňují zůstat v anonymitě. Od samotného hardwaru až po počítačové programy, kódování komunikace a bezpečné internetové prohlížeče, které nezanechávají stopy po navštívených stránkách.

Data z Panamských dokumentů zabírají dohromady 2,6 terabajtů informací. Ještě před pěti lety by byl problém takový objem dat někomu předávat. Dnes se pohodlně vejdou na jediný přenosný disk, který je možné poslat v obálce obyčejnou poštou. Existují ale i bezpečnější metody než je klasická pošta.

Stahování dat

Počítačový program Onionshare umožňuje zasílat data o neomezeném objemu napřímo, tedy bez využití centrálního úložiště. Program lze navíc spustit přímo z počítače, aniž by bylo nutné instalovat doplňky určené pro přístup do „temné sítě“. Tedy prostoru na internetu, který zůstává běžným uživatelům neviditelný.

Rychlou komunikaci mezi vybranou skupinou lidí zase umožňují programy jako jsou Slack, Hipchat nebo Asana. Zapojení do firemní skupiny může být ale dvojsečné. Na jedné straně jde o ohromné usnadnění vnitřní komunikace. Dokumenty, které přes takové komunikační programy kolují, však nejsou chráněny.

Čtěte také

Zatímco ještě před několika lety si případný whistleblower musel data stahovat z vnitřní sítě, dnes je paradoxně chráněn tím, že se vedení firmy rozhodne používat stále oblíbenější programy, jejichž základní verze je k dispozici zdarma.

Od roku 1971, kdy unikly tajné dokumenty z Pentagonu, se změnily nejen technologie, ale i smysl zveřejňování interních materiálů. Žijeme v éře informačního nadbytku, ale většinu informací už dostáváme zprostředkovanou nebo přefiltrovanou.

„Úniky dat slibují něco vzácnějšího a hodnotnějšího – pravdu. Jestli přísliby odhalení skutečně ponesou ovoce, nezáleží jen na tom, co najdeme na bohaté a mocné, ale také na tom, co se s tím rozhodneme udělat,“ uzavírá svou analýzu k panamským dokumentům bruselský server Politico.

autor: Blahoslav Hruška
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.