Ukrajina má ode dneška opět premiéra

Nové hlasování se uskutečnilo po řadě konzultací mezi Juščenkem a vůdci parlamentních frakcí. Při nich se podařilo o podpoře navrhovanému kandidátovi přesvědčit i Juščenkova hlavního soupeře a neúspěšného prezidentského uchazeče Viktora Janukovyče, jehož strana se v úterním souboji o nového premiéra hlasování zdržela. Janukovyčova frakce přitom disponuje 52 poslaneckými mandáty a ty tvořily rozhodující část hlasů, které dostal Juščenkův věrný spolubojovník Jechanurov tentokrát. Padesát poslanců Strany regionů Viktora Janukovyče z oněch dvaapadesáti bylo tentokrát pro.

Janukovyč si ovšem hlasy svých poslanců nechal něco stát. Těsně před hlasováním s prezidentem ve společnosti expremiérky Tymošenkové jednal a přiměl Juščenka podepsat memorandum, jímž dosáhl svých požadavků z úterka: Juščenko se za souhlas Strany regionů s Jechanurovem v roli premiéra zavazuje, že nebude pronásledovat opoziční politiky z Janukovyčova tábora a že zastaví proces reprivatizací, jímž by byli postiženi hlavně lidé z okolí bývalého ukrajinského prezidenta Kučmy.

Můžeme tedy tento výsledek označit za Juščenkovo vítězství? Po tom, co bylo právě řečeno, sotva. Je velmi pravděpodobné, že všichni Juščenkovi protihráči si uvědomili, že o premiérský post v tuto chvíli opravdu nejde. Jechanurovova vláda bude vyloženě udržovací a kdyby tento málo známý zdatný státní úředník parlamentem neprošel, prezident by už patrně sněmovně dalšího kandidáta, jímž se měl stát kupříkladu dosavadní ministr vnitra Lucenko, vůbec nepředkládal a volil by další ústavně požehnanou možnost: ponechat Jechanurova jako úřadujícího premiéra na tomto postu až do voleb. Mimochodem - Ukrajina už jednu takovou zkušenost z 90. let má.

Sám Juščenko dnes po hlasování přímo řekl: "Tento den vstoupí do ukrajinských dějin. Svědčí o tom, že politické elity dokážou v krizové situaci dosáhnout vzájemného porozumění. Posledních dvanáct dní bylpo zřejmě nejtěžších v mém životě. Musel jsem přemýšlet o tom, čemu dám přednost - zda rozvoji Ukrajiny, nebo některým konkrétním lidem, byť by to byli přátelé." Konec citátu.

Přestože tón těchto vět je poněkud nadnesený, Viktor Juščenko má pravdu. Navzájem znesvářená ukrajinská politická scéna zřejmě přece jen našla způsob, jak se alespoň zčásti dohodnout. Ve středu k této atmosféře přispěla expremiérka Julija Tymošenková. Ta se sice domáhala, aby prezident své rozhodnutí o odvolání jejího kabinetu zrušil - inu, proč to nezkusit - ale vzápětí Juščenkovi znovu nabídla spojeneckou ruku, když prohlásila, že vítězné síly z nedávné oranžové revoluce by měly držet pospolu. Otázkou samozřejmě je, jak vážně toto prohlášení myslí a co by za obnovené spojenectví požadovala.

Současná situace na ukrajinské politické scéně je totiž velmi zajímavá. Rozpadem oranžového bloku vzniká stav, jehož důsledky jsou jen těžko odhadnutelné. Jak v ruském vysílání BBC konstatoval kyjevský politolog Pavel Čalyj, rozpad oranžové koalice způsobil, že na Ukrajině působí tři politická uskupení: blok Viktora Juščenka, blok Julije Tymošenkové a opoziční síly, reprezentované Stranou regionů Viktora Janukovyče, komunisty a sociálními demokraty. Pokud by Juščenko a Tymošenková nedokázali znovu najít společnou řeč, mohlo by se docela dobře stát, že jako poslední se v březnových parlamentních volbách bude smát poražený z přelomu loňského a letošního roku Viktor Janukovyč nebo někdo z dalších opozičních politiků, o nichž v posledním roce moc slyšet nebylo