Uklidnění v Bolívii

Tento týden se schází president Evo Morales s krajskými guvernéry, aby prodiskutovali dílčí závěry komisí, které mají za cíl smířit stanoviska obou stran.

Celý problém začal v minulém roce, kdy president Evo Morales sezval ústavodárné shromáždění, aby vytvořilo novou bolivijskou ústavu. Opoziční poslanci udělali chybu, když se rozhodli neúčastnit se těchto jednání. Podobnou chybu udělala před dvěma lety opozice ve Venezuele a tak tam tehdy nabyl vrchu proud, který podporoval Cháveze. Ukazuje se, že je nutno vždy obhajovat vlastní postoj, i kdyby úspěch měl být mizivý. V konkrétním bolivijském případě se stalo, že levicoví poslanci, jichž je v bolivijském parlamentu většina, schválili ústavu, která se nelíbí opozici.

V Bolívii je pět chudších a čtyři bohatší kraje, což souvisí s nerostným bohatstvím, které se v jejich podzemí nalézá. President Morales po svém nástupu přitvrdil vůči zahraničním společnostem, jež v zemi těží mimo jiné plyn, cín, ropu a železnou rudu. V zásadě nařídil, aby stát měl větší podíl na zisku z těžby, což se samozřejmě nadnárodním společnostem nelíbilo ale přesto některé nové podmínky akceptovaly. Jiné, jak to bývá, nikoli a tak se stalo, že odešly ze země a těžba se snížila. Takto se zachovaly především španělské společnosti, které Evo Morales nařkl z komplotu proti své vládě. Peníze totiž nutně potřeboval, mimo jiné proto, že slíbil přidat chudým penzistům a rovněž přispět chudým dětem. Většina potřebných se samozřejmě nalézá v chudších provinciích.

Není divu, že se bohatší regiony začaly bránit a v rámci svých teritorií vyhlásily autonomii na ústřední vládě. Dalo by se říci, že jde o běžný jev, který dnes můžeme pozorovat kdekoli ve světě. V Bolívii by však důsledné uplatnění takové autonomie, jak ji vyhlásily východní provincie pod tlakem minoritních separatistů, znamenalo rozbití už beztak chudičké země. Státní rozpočet je ze 40% pokryt příspěvkem z nejbohatší provincie Santa Cruz. Tentýž kraj se na celkovém bolivijském exportu podílá více než 50%. Na divokých demonstracích proti ústřední vládě tam zahynuly tři osoby a Evo Morales prohlásil, že nemůže couvnout ani o píď.

Snížení vývozu plynu postihlo nejen státní a provinční rozpočet ale také hlavní odběratele sousední Argentinu a Brazílii. Ty se koncem loňského roku rozhodly nahradit bývalé těžaře za podmínek, které určil Evo Morales. Po velkých prosincových protestech autonomistů a separatistů jmenoval president nového vrchního velitele armády. I když se všichni - včetně odvolaného velitele - tvářili, že jde o nejběžnější věc na světě, znamenala tato změna první náznak zklidnění situace.

Představitelé provincie Santa Cruz tehdy několikrát veřejně vyhlásili, že jim nejde o odtržení od Bolívie. Morales vzápětí prohlásil, že by vlastně rád s s opozičníky vyjednával a dohodl se na nějakém kompromisu.

Důvodů, proč se situace zklidňuje, může být několik. Bolivijci ať už ti bohatší východní nebo ti chudší na západě si ve své většině nepřejí rozdělení země, které by je ochudilo. Začínají tlačit na své politiky, aby se nějak dohodli. Evo Morales je dost závislý na svém příteli a kolegovi, venezuelském presidentovi Hugo Chávezovi. A ten v poslední době zmírnil svou revoluční rétoriku. Netrvá už například na tom, že by mohl vládnout dokud ho budou Venezuelané volit, třeba až do své smrti. Prohrál totiž referendum, které ho mělo podpořit. Neznamená to ovšem že by se vzdal svého snu vytvořit soustátí, v němž by panoval bolivariánský socialismus 21. století. Pouze odložil jeho realizaci. A spolu s ním přibrzdil také bolivijský president Evo Morales, který od nového roku jedná s opozicí, na níž vloni nemohl najít nic dobrého. Hledání kompromisu však bude zřejmě na dlouhé lokty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .