Udrží se nový ředitel České televize v horkém křesle?

V tom plénu Dolní komory nic nebránilo, ale zákonodárci přesto raději vyčkávali. Tance kolem ČT byly už po šestileté nešťastné periodě s přicházejícími a odvolávanými řediteli a stále měněnými radami obecně neúnosné. A tak tuto středu skutečně byl jmenován řádný ředitel veřejnoprávní České televize. To samo lze jako prostý fakt jen uvítat.

Jenomže na podzim už zase může být všechno jinak. Sněmovna by totiž měla projednat novelu zákona o ČT a na jejím základě pak mandát stávající rady skončí. Samozřejmě, pokud poslanci novelu přijmou. Potom by měla být rada zvolena už nikoliv jen Sněmovnou, jako tomu bylo doposud, radní by měli po třetinách vybírat senátoři, poslanci i premiér. A nikde není psáno, že se takto zvolené Radě bude čerstvě instalovaný ředitel zamlouvat. Jinými slovy, radní asi správně měli tendr zrušit a počkat na nové znění příslušného zákona, i když by nejprve museli se Sněmovnou vyjednat prodloužené tolerování stavu, kdy ČT řídí jen prozatímní šéf.

Rada však na novelu nečekala. Je pravda, že by se dočkat nemusela. Zákon třeba Sněmovnou neprojde. ČT nadto stálého ředitele potřebuje jako sůl. Protahování stavu určitého bezvládí se negativně projevuje v především pozdržovaném plánování dlouhodobějších projektů a absencí zásadnějších strategických rozhodnutí. To vše ČT logicky podvazuje. A konečně, určitě aspoň někteří členové Rady chtěli ukázat, že jsou schopni výběru, což je staví do role nadějných kandidátů na členství v Radě příští, která by asi i měla mít nějakou kontinuitu.

Ze sedmičky, zbylé po vyřazovacím předkole, do úplného finále nepostoupila nejúspěšnější uchazečka z únorového pokusu, Jana Kasalová. Tehdy jí chyběl jediný hlas. Považovaná za favoritku lidí, lobbujících pro zájmy soukromých televizí. Vypadl i prozatímní ředitel Petr Klimeš, ačkoliv si nevedl v ředitelském křesle špatně. V Radě České televize měl ale slabší podporu a do únorové volby například vůbec neprošel.

Čím zaujal Radu Jiří Janeček není příliš jasné. O nenápadném profesionálovi s příjemným úsměvem veřejnost snad ví jen to, že se přidal v prosinci 2000 ke kolegům, bouřícím se proti překotné instalaci Jiřího Hodače a vůbec snaze politiků do veřejnoprávní televize zasahovat, a že jej Klimeš učinil šéfem zpravodajství. Neoficiálně se hovoří o tom, že prý je Janeček schopen dosáhnout dohody s významným zákazníkem, společností SAZKA, která se chystá odejít na NOVU.

Předseda Rady Jan Mrzena po volbě řekl, že pokud nový ředitel splní předsevzetí prezentovaná před Radou, totiž pokračovat v restrukturalizaci nastartované prozatímním managementem, mohl by být dobrým ředitelem. Pochválil tedy Klimešovy dosavadní kroky a člověk si znovu klade otázku, proč prozatímní ředitel nepatřil k favoritům. Klimeš přece, na rozdíl od Balvína, rychle zbavil funkce šéfa brněnského studia Drahoše, což bylo výslovné přání Rady a že také oproti Balvínovi, rovněž na Rady, byl schopen v krátkém termínu předložit kýžený vyrovnaný rozpočet.

To vše je už však věcí minulosti. Česká televize má nyní nového ředitele, kterého zvolilo 11 z 15 radních a bude tedy mít celkem pevnou podporu. Janeček má pověst člověka spíš nekonfliktního a televizní prostředí zná důvěrně už 13 let. To někdo vidí jako přednost, někdo zase jako zápor, neboť taková osoba je prostě s podnikem, zralým na zásadní restrukturalizaci, příliš svázána.

Mediální odborníci se víceméně shodují, že nový šéf by mohl být schopen odolávat případným politickým tlakům, které na něj mohou být v budoucnosti vyvíjeny. 47letý Janeček má dost životních zkušeností a jistě dobře ví, že usedá do příslovečně horkého křesla. Musí z něj nejen klidně čelit politikům, ale také nalézt společnou řeč s vlivnými televizními odbory, které mají tendenci podílet se na řízení podniku. A především musí vytvořit kolem sebe kvalitní tým managerů a nechat prověřit mnohé v televizním hospodaření. Zatím říká, že by rád počítal i nadále s ekonomem Klimešem a zároveň mluví o personálních změnách ve vedení.

Podle Janečky by měl mít generální ředitel možnost sám zvolit své spolupracovníky, a to i bez výběrového řízení. Proti tomu není co namítat. Za výrokem o omlazení a probuzení České televize si ale nic konkrétního představit neumíme.

Janeček jistě ví, že ČT potřebuje k životu nadále příjmy z reklamy a i koncesionářské poplatky. Jistě by uvítal, kdyby došlo k jejich mírnému zvýšení. Počítat s tím ale asi nemůže. Nechuť podstatné části politického spektra vůči ČT je stále dost silná. Jakkoli je vzpoura z přelomu let 2000, 2001 už pro většinu z nás historickou epizodou, jistými politiky zapomenuta asi není.

Což také znamená, že pokud se Janečkovi nebude úplně dařit, ale politickým tlakům přitom odolá, jeho angažmá v televizní krizi se snadno může proměnit v příhodný klacek na ředitele.

A vrátíme-li se k počátku tohoto příspěvku, nový ředitel by měl mít slušné výsledky už celkem záhy. Jinak jej po novele zákona o České televizi příští Rada bez sentimentu smete. To by dlouhodobě decimovanou ČT mohlo už definitivně rozložit. Především morálně. Když před lety vznikala v Čechách televizní pluralita, smělci si slibovali, že bude působit na společnost i na žurnalistiku pozitivně. Dnes ale jde o to, aby veřejnoprávní televize tvořila kvalitní alternativu dryáčnickému privátnímu vysílání. Což ale ani v nejmenším neznamená, že by Česká televize měla s NOVOU a Primou závodit v co největších soustech pomyslného koláče sledovanosti. To totiž není vůbec její poslání.