Údery na Írán byly chyba, říká Smetana. Bez zásahu by byly hrozby neúčinné, oponuje Scheider

Snížila operace Půlnoční kladivo jadernou hrozbu Íránu, anebo zvýšila riziko, že Teherán teď bude o jadernou zbraň usilovat ještě více?

Michal Smetana: Na jednu stranu došlo k rozsáhlému poškození infrastruktury, kterou Írán disponoval. Ale to není to stejné jako zničit kompletně latentní kapacitu Íránu vybudovat jaderné zbraň.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Nikdo nemůže tvrdit, že tam nic není‘. Írán může uran obohacovat znovu, řekl šéf jaderné agentury

Írán s velkou pravděpodobností stále disponuje zásobami víc než 400 kilogramů obohaceného uranu a schopností vyrábět centrifugy.

Obava je na místě z celé řady důvodů. Útoky nyní zničily dohled, který jsme měli skrze Mezinárodní agenturu pro jadernou energii. Zároveň to pravděpodobně posílilo jestřáby v íránské administrativě, kteří budou nyní nejspíš chtít přistoupit k výrobě jaderné zbraně. A také to poničilo možnost hledání diplomatického řešení a vyjednání nové smlouvy.

Jiří Schneider: Schopnost použít jaderné zbraně se skládá ze záměru, z materiálu a technologie. Ten útok, který zatím nevedl k větší eskalaci, to je nadějná část.

Nezasáhl ale záměr. Nevíme, v jakém rozsahu se dotkl zásob materiálu. Ale zásadním způsobem poničil technologické záležitosti, které se týkají fáze, kdy z obohaceného uranu uděláte jadernou nálož. Otázka je, do jaké míry se Írán poučil a měl celý program decentralizovaný.

Čtěte také

Útok USA byl nezbytný, ne legitimní, říká Kutěj. Petříček: Snahu Íránu o jadernou zbraň nezastaví

Pokud má být Blízký východ a celý svět stabilnější, musí být pro státy možné, aby se se ctí vzdaly záměru mít jaderné zbraně. Na rozdíl od přelomu 80. a 90. let ale dnes tato motivace není.

Proto má význam jednání z pozice síly. Ukázat rozhodnost je předehra, která vede k jednání. Je ale otázka, s čím se do jednání půjde, co bude jejich cílem a jaká bude možnost ověřit, že se dojednané věci dodržují.

Bude chtít Írán vyjednávat?

Podaří se Írán dostat zpět k jednacímu stolu? Oficiálně to všichni íránští představitelé odmítají, ale třeba prezident Masúd Pezeškján vypadá, že by byl ochoten vyjednávat.

Smetana: Nevíme. Írán aktuálně signalizoval, že je ochoten jednat, pokud se Spojené státy zaručí, že nebudou následovat další vojenské útoky. Takže potenciál pro jednání je a jsou na místě různé scénáře. Zároveň Írán chce jít do diskuzí se stejnými červenými liniemi, jako měl před samotnými útoky.

Čtěte také

Izrael je schopen dokonale ovládnout vzdušný prostor Íránu, podotýká Bříza. V čem je unikátní jeho protiraketová obrana?

Schneider: Udržovat hrozbu věrohodnou je součást přípravy jednání. Jestli k nim dojde a jaký budou mít výsledek, je velká otázka. Kdyby Izrael a Spojené státy přestaly naznačovat možnost změny režimu a chovaly se důstojněji k současnému íránskému vedení, tak by jim to umožnilo přijít k jednacímu stolu.

Je otázka, jestli je v této situaci současné íránské vedení motivováno k tomu, aby přistupovalo k dohodě. Ale to jsou věci, které se odehrávají ve veřejném prostoru. A my nevíme, co se vysílá postranními kanály.

Mělo smysl ze strany Izraele a Spojených států jednat z pozice síly? Dostavily se úspěchy?

Smetana: Ne, vojenský zásah byla obrovská chyba. Správné řešení bylo už v roce 2015, kdy jsme měli smlouvu, která byla schopna kontrolovat íránský jaderný program v takovém míře komplexity, že jakékoliv útoky to nemohou nahradit.

Spojené státy měly možnost chybu napravit novou smlouvou a Írán měl obrovskou motivaci na ni kývnout. Protože v letošním roce uplyne deadline pro to, aby mohly být uplatněny takzvané snapbacks sankce ze strany evropských států. Pokud by se aktivovaly, byl by to pro Írán obrovský ekonomický a politický problém, a proto měli obrovskou touhu smlouvu vyjednat.

Čtěte také

V Íránu se k moci dostanou mladí nacionalističtí vůdci, zemi mohou dovést ke kolapsu, píše Haaretz

Schneider: Preferoval bych ponechat hrozbu úderů ve vzduchu a vyjednávat, ale k tomu nedošlo, aby se neznevěrohodnil lidé, kteří říkají, že Trump k útoku nikdy nedá souhlas, protože se vyhýbá vojenskému konfliktu. Tím pádem by hrozba vypadala jako papírový tygr a na Írán by nefungovala.

Nesouhlasím s panem Smetanou v tom, že by se jednalo jenom o smlouvu o jaderném programu – ve hře je i raketový program. V tomto ohledu je Írán na nebezpečné trajektorii, kdy extrémně zvyšoval produkci nejenom jaderného programu, ale i dalších zbraní.

Ze strany Izraele a Spojených států byl útok využitím unikátního oslabení všech regionálních spojenců, které Írán měl.

Poslechněte si celou diskuzi, audio je nahoře.