Účet bez hostinského

15. červenec 2004

Ministři se neshodli na tom, jak by měl vypadat návrh státního rozpočtu na příští rok. Tato věta se může periodicky opakovat. Provází totiž prakticky začátek každé diskuse o podobě státních financí. Na úvodní jednání o rozpočtu přicházejí ministři s průhlednou taktikou. Tu kdysi popsal Vladimír Mečiar při jednání o dalším fungování federálního Československa.

Mečiar se přirovnal ke skokanovi do výšky, který úmyslně nastaví laťku například na dva a půl metru, i když moc dobře ví, že dokáže překonat pouze metry dva. Při jednání pak ze svých požadavků postupně ubírá a dostane se tam, kam chtěl. Přitom ještě vypadá, že je skromný a že udělal řadu ústupků. Přesně v tomto duchu nadsazují jednotlivá ministerstva své požadavky. Dopředu přitom počítají s tím, že jim nebude úplně vyhověno. Zároveň dovedou jednání usměrnit tak, aby nakonec z rozpočtu dostali tolik kolik potřebují, nebo dokonce o něco navíc. Samozřejmě to nikdy nepřiznají a naopak naříkají, že se ocitli na hraně existence. Je zajímavé, že i potom občas dojde ke škrtům v příjmech daného resortu, ale ty nevedou k sešupu ministerstva za hranu existence, tedy k jeho krachu.

Takže negativní postoj vlády k prvotnímu návrhu rozpočtu z dílny ministerstva financí není v těchto dnech vůbec překvapivý. Pokud je něco neobvyklého, pak hlavně to, že o podobě státních financí na příští rok rozhoduje kabinet, který končí. Asi málokterý ministr má jistotu, že bude i ve vládě příští. Takže někteří připravují dobrou výchozí pozici pro svého nástupce. Vzhledem k harmonogramu, který ovlivňuje práce na rozpočtu, to jinak nejde.

Takže vládním vyjednavačům mohl přibýt mimoděk uprostřed léta pádný argument. Tím je taktizování s rozpočty jednotlivých ministerstev. Je pravděpodobné, že mezi koaličními partnery dojde k přesunům v rozdělení resortů. A protože by na svém místě měl setrvat ministr financí, může jeho úřad v návrhu přilepšit ministerstvu, které by mohl získat sociální demokrat. Podobnou taktiku lze rovněž použít při vyjednávání s koaličními partnery. Některé programové body mohou projít lehčeji s příslibem, že příslušné ministerstvo například pod správou lidovců, obdrží z rozpočtu nějakou tu miliardu navíc.

Samozřejmě v každém rozpočtu pak nemůže chybět několik stovek milionů určených na uspokojení regionálních choutek jednotlivých poslanců. Ti v dané oblasti chtějí získat voličské body a tak prosadí státní příspěvek tu na opravu školy, tu hasičské zbrojnice, nebo kostela. A takto uspokojený poslanec pak ochotněji zvedá ruku pro rozpočet. Zkrátka jednání o podobě státních financí na další rok pravidelně připomínají dohadování na trhu.

Pomineme-li tyto souvislosti, pak hrubý obrys rozpočtu na rok 2005 potvrzuje, že státu pomalu začínají přerůstat přes hlavu výdaje ze zákona dané. Ty jsou čím dál tím vyšší. A protože politici nemají dostatek odvahy je razantně snížit, musí neustále hledat další způsoby, jak státní pokladnu naplnit. Samozřejmě v nedaleké budoucnosti budou muset narazit na strop. Pokud ani do té doby neprosadí zásadní reformu veřejných financí, pak ve státní pokladně skutečně nezbudou peníze na nic jiného, než na splácení starých dluhů, vyplácení sociálních dávek a důchodů a na platy státních zaměstnanců.

Až se k tomuto stavu Česká republika dobere, budou muset ministři změnit dosavadní taktiku. Pak jim úmyslné nadsazování požadavků nebude nic platné. Peníze na jejich uspokojení totiž ani náhodou nebudou. Momentálně mohou ze státní pokladny politici ještě něco vyrazit. Takže se na to soustřeďují a nehledají způsob, jak ušetřit. Lze očekávat, že podobně se bude chovat i nový Grossův kabinet. Ten bude navíc pod tlakem nepříznivého vývoje volebních preferencí a snahy tento trend do voleb v roce 2006 otočit.

Takže bude náchylnější k růstu výdajů, než k jejich škrtání. Proto se můžeme dočkat toho, že různými fintami bude nakonec deficit státního rozpočtu vyšší, než ten, který se nakonec ocitne na papíře. Tedy v návrhu rozpočtu na příští rok, který schválí nová vláda a který se bude snažit prosadit v poslanecké sněmovně.

autor: Petr Hartman
Spustit audio