U Chrámové hory byla dva a půl tisíce let ukrytá cisterna
Kam lidé kdysi chodívali pro vodu? V Evropě obvykle k řece, rybníku nebo třeba ke studni. Ve starověkém Jeruzalémě, kde žádná řeka není, se museli spoléhat na hromadění dešťové volby nebo nečetné prameny. Izraelští archeologové nyní náhodou našli podzemní zásobník, který vyřešil některé otazníky nad tím, co vlastně pili a čím se myli obyvatelé starověkého Jeruzaléma.
Vlastně z toho nemusela být šťastná náhoda, ale nepříjemná nehoda. Když se izraelští archeologové plazili podzemním odvodňovacím kanálem z doby před asi dvěma tisíci lety, začala se pod nimi propadat podlaha. Nikdo se nezranil, ale místo toho se ukázalo, že pod podlahou kanálu je další prostor. Jak jeden z výzkumníků později uvedl, byli všichni tak netrpěliví, že nečekali, až jim někdo podá baterku a začali do prolákliny svítit mobilními telefony.
Vevnitř sice nic nebylo, ale to nikomu nevadilo. Ukázalo se, že u jižní zdi takzvané Chrámové hory, tedy v bezprostřední blízkosti starověkého židovského chrámu, byla v podzemí vybudována poměrně rozsáhlá podzemní cisterna. Jejím účelem bylo shromažďovat vodu v bezprostřední blízkosti města, které se rozkládalo západně od Chrámové hory – tam, kde i dnes leží jeruzalémské Staré město, jak jej znají současní turisté. Podle stavební techniky odborníci určili, že náhodně odhalená cisterna pochází z období před prvním zničením Chrámu, tedy ještě před rokem 586 před naším letopočtem, kdy Jeruzalém dobyli a poničili Babylóňané.
Není to zdaleka jediná známá cisterna z té doby, ale obsah této nádrže je asi 250 krychlových metrů, to je mnohonásobně víc než u kterékoli jiné podobné stavby. To svědčí o tom, že šlo o cisternu veřejnou, protože ty soukromé bývaly mnohem menší. Voda zřejmě sloužila k denní potřebě místních obyvatel, ale i k rituální očistě poutníků před vstupem do chrámového okrsku. Ostatní známé jeruzalémské nádrže z té doby jsou mnohem dále od města, leží v údolí pod hradbami směrem ke Gíchonskému prameni, který zásobuje také známý rybník Siloe. Dosud se tedy zdálo, že lidé žijící západně od Chrámu museli chodit pro vodu celkem daleko. Nyní nalezený obrovský rezervoár, spolu s dalšími dvěma cisternami v bezprostřední blízkosti, ukazuje, že obyvatelé města i návštěvníci Chrámu, měli zdroj vody hned vedle.
Mnohem později byly v Jeruzalémě provedeny další vodohospodářské stavby, které vodu k zástavbě přivedly jinudy a jinak. Navíc při velké přestavbě Chrámu králem Herodem Velikým před dvěma tisíci lety byly četné starší stavby zbourány a nebo překryty. Tak tomu zřejmě bylo i v případě nyní objevené cisterny u bývalého Chrámu.
Cisterna čekala na své odhalení více než dva a půl milénia, ale i po této době, navíc na konci horkého a suchého izraelského léta se na jejím dně uchovala voda. To archeology zaujalo neméně než skutečnost, že na omítce na jejích stěnách lze ještě dnes najít zřetelné otisky rukou dávných stavitelů.
