Týraný Ondra, neexistující Anička aj.

V podstatě jde, zdá se, o příběh, v němž se protínají patologie individuální, rodinná, skupinová. Souvislostí s tzv. "Svatým Grálem" do něj vystupuje i patologie náboženská. Uvážíme-li široké panoráma rozměrů celospolečenských, jde o téma mimořádné, svým způsobem exotické a velmi okrajové.

Ten Svatý Grál dodává kauze příchuť pikantní tajemnosti. Její skutečný význam nechci přeceňovat. Religiozita v té či oné podobě byla a je fenoménem všelidským. Má i svou patologii, stejně jako ji má sexualita a třeba i politika. Přesto stojí za upozornění fakt, že my Češi býváme označováni - a sami se často označujeme - za společnost výjimečně nenáboženskou. To ale znamená společnost výjimečně religionisticky nevzdělanou. To má své praktické důsledky. Jakýkoli projev náboženskosti, normální i patologické, je vnímán jako úkaz z jiného světa. Reakcí na něj bývá nerozumění až zkoprnění, někdy dokonce xenofobní úzkost.

Jako psychiatr jsem býval svědkem rodinného otřesu, když dospívající nebo právě dospělé dítě v sobě objevilo dosud potlačované náboženské instinkty. Zejména když se ocitlo ve sféře vlivu komunity, jíž říkáme sekta. Pro jeho nejbližší to byl šok. V tom jejich stavu úplného vyvedení z míry ztroskotala vzájemná komunikace, což přispělo k totálnímu odcizení obou stran. - Ale dosti už o religiozitě.

Vrátím se raději k tomu sousedovi. I když si jeho jméno nepamatuji, vnímám hlavně to, že i když si tím možná trochu zkomplikoval situaci, osvědčil mezilidskou solidaritu, nelhostejnost. Stal se tak vykonavatelem něčeho, čemu jsme odvykli. Totiž morálního tlaku, jímž lidská společnost realizuje svou sebezáchovu. Kdyby bylo mezi námi víc těch, kdo si nehledí jen svých úzkých zájmů, bylo by možná méně týraných dětí, ve školách méně šikany a - co já vím - třeba i méně výroben tvrdých drog. Možná, že organizovaný zločin (včetně všelijakých teroristů) by měl větší potíže s budováním své infrastruktury. Zatím těží, a nejen u nás, z nezájmu moderní atomizované společnosti. Rubem té atomizace je to, co tíží příslušníka této společnosti nejvíc, totiž osamělost.

Vzpomínám letmo, jak se té původně kuřimské aféry ujala média. Posluchači mohli usoudit i z jiných mých příspěvků v tomto pořadu, že jsem k servisu naší současné žurnalistiky dosti skeptický. Není divu. Novináři, kteří o sobě před sto lety prohlašovali, že jsou hlídacími psy demokracie, plní dnes - diplomaticky řečeno - jiné úkoly. Jak kteří, zajisté, ale mě zajímají většinové trendy. Hlídací pes demokracie je vycvičený. Tak jako pes, který objevuje zasypané nešťastníky, výbušniny nebo drogy. Nevycvičený pes štěká při každé příležitosti.

Ty "jiné úkoly" médií jsou dány jejich odbytovými starostmi, jejich tržním chováním. Podmínkou tržního úspěchu je ta či ona forma populismu. Říkáme tomu bulvarizace médií (správně bychom měli říkat vulgarizace). Týraný Ondra spolu se souvislostmi včetně neexistující Aničky, toť pro detektiva problém, pro bulvár lahůdka. Spousta našich médií se toho ujala jako efektní dráždivé bubliny, bez potřeby distance, která by umožnila přemýšlivost, soudnost. O televizi to platí obecně. Patří to k její podstatě a divák by měl vědět, že televize nemůže uvádět do problému, protože musí skýtat podívanou. Pokud jde o tisk, především o deníky, provedl jsem si takový test. Který z nich poskytne aféře Ondry, neexistující Aničky a rodině Mauerových první stranu a obdaří palcovým titulkem? Udělaly to MFD, LN a Právo. Hospodářské noviny to neudělaly.

Svou skepsi vůči servisu soudobé žurnalistiky jsem si bohužel potvrdil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .