Týden rozhněvaných doktorů

Nestranný pozorovatel by mohl cynicky shrnout - frakční boje uvnitř kdysi jednotné zdravotnické lobby dostoupily vrcholu a politika i volby se v tomto souboji staly pouze nástrojem. České zdravotnictví ovládly zájmové skupiny nejpozději v roce 1995, kdy se jim podařilo vyhodit ze sedla ministra Luďka Rubáše z ODS. Neúspěšně se proti nim pokoušeli bojovat sociálnědemokratičtí ministři Ivan David a Jozef Kubinyi.

Zůstalo po nich slabé ministerstvo a stát tak ztratil šanci cokoli v systému ovlivnit. Politici ani nechtěli. Všeobecná zdravotní pojišťovna se stala pokladnou, ze které různé zájmové skupiny právě společně s různými politiky tahali peníze pod vznešenou záminkou pomoci nebohým nemocným.

Důsledkem byl naprostý chaos ve zdravotnických financích a snížení efektivity systému.

Vážné problémy ovšem nastaly loni na podzim, když ředitelka VZP Jiřina Musílková začala žádosti o mimořádné dotace odmítat - peníze už prostě nebyly.

Této situace využil prezident lékařské komory David Rath. Sám byl představitelem vůbec nejvlivnější lobby nemocničních lékařů a sám krizi pomáhal svým nátlakem na vyšší výdaje vyvolat. Po dohodě s premiérem Jiřím Paroubek se ji rozhodl rovněž řešit. Skutečnost, že koncem roku 2005 Rath propojil zájmy vlivné lobby se zájmy vlády, přineslo do vývoje novou kvalitu.

Nový ministr podle očekávání prosadil víc peněz a lepší pracovní podmínky pro lékaře v nemocnicích. Logicky přitom vůbec nevyjednával se zástupci konkurenčních lobby. Některé - jako lékárníky a zdravotní pojišťovny - přitlačil tvrdě ke zdi. Stomatology nebral vůbec vážně, protože věděl, že mají slušné příjmy z přímých plateb od pacientů. S distributory léků a tím i s farmaceutickými firmami uzavřel kompromis. Jedinou lobby musel brát vážně. Byla to spojená sdružení praktických a dětských lékařů, kteří v říjnu svrhli Rathovu předchůdkyni Miladu Emmerovou. Ti našli argumenty k otevřenému boji, který zatím vyvrcholil 24. února při desetitisícové demonstraci na pražském Staroměstském náměstí.

Upozornili na podstatnou věc: Rath změnil ceny zdravotnických výkonů tak, že jejich množství musely omezit veřejné nemocnice i privátní doktoři. Neměli méně peněz, nesměli ale tolik léčit, pokud nechtěli léčit nad limit a tedy zadarmo. Ambulantní lékaři se poprvé dostali do situace, kdy museli odmítat své pacienty. Nesli to těžce a s velkou mírou upřímnosti varovali občany, že ministr léčí zdravotnictví na jejich útraty. Ministr však dokázal jejich stížnosti do značné míry vyvrátit tím, že lékaři někdy léčili zbytečně, jen aby měli dost peněz. To už teď není potřeba. Navíc získal - také do značné míry - na svou stranu vlivnou lobby ambulantních specialistů. Ti nemuseli pacienty odmítat a své příjmy tak mohli přece jen o něco zvyšovat.

Na účasti ambulantních specialistů bude do značné míry záležet úspěch předvolebních protestů.

Protestující praktičtí, dětští a zubní lékaři získali širokou, byť tichou podporou pojišťoven, manažerů krajských nemocnic a některých farmaceutů. V důsledku také od Občanské demokratické strany. Důvodem jsou Rathovy nemalé ambice. Snaží se změnit celý systém tak, aby posílil roli nemocničních lékařů. Prostřednictvím lékařské komory mají napříště právě oni vyjednávat se státem o cenách za lékařskou péči, zároveň kontrolovat řízení nemocnic. Ty by měly mít napříště zaručen přísun peněz od státu, krajů i státem kontrolovaných pojišťoven.

Tento převrat se logicky nelíbí těm, kdo by si přáli zdravotnictví méně státní. To se týká pojišťoven, které chtějí větší nezávislost nad státu a tím větší kontrolu nad penězi, které jimi protékají. Farmaceutické firmy dobře vědí, že větší obrat mohou mít, pokud se otevře rozsáhlý soukromý sektor. Kraje nechtějí, aby jim stát něco přikazoval. A ODS by chtěla ve zdravotnictví uplatnit řízenou konkurenci, což je pravý opak Rathových záměrů.

V týdnu neklidu tedy proti sobě stojí dvě frakce, které chtějí v přímém souboji rozhodnout o osudu českého zdravotnictví - buď bude více státní, anebo více tržní. Obě stanoviska jsou legitimní. Týden neklidu i protiakce ministra Ratha mohou ovlivnit výsledek voleb. Podle tohoto výsledku se bude zdravotnictví reformovat.

Přesto všechny dramatické akce vzbuzují pochybnost: bude to boj o skutečnou a zásadní reformu, anebo jde všem zúčastněným jen o to, jak ke svému prospěchu využívat peníze daňových poplatníků? Kdo vyvrátí tuto pochybnost, ať předvolební souboj vyhraje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .