Týden očima Petra Schwarze: Úspěchy, triky a pizza
Na zimní olympiádě v Itálii získali čeští sportovci už čtyři medaile, z toho dvě zlaté. To bychom měli úspěchy, tak dál.
Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh státního rozpočtu na letošní rok, což by se vzhledem k současnému rozpočtovému provizoriu dalo též považovat za úspěch, byť se vzhledem k jasné převaze vládní koalice v dolní komoře parlamentu nedalo očekávat vůbec nic jiného. Kdyby ovšem ten rozpočet nevypadal tak, jak vypadá, a to přesto, že na rozdíl od rozpočtů minulé vlády počítá s mnohem reálnějšími čísly ohledně příjmů i výdajů.
Čtěte také
Jenže Stanjurovy rozpočty se alespoň na oko snažily vyhovět zákonným požadavkům a rovnou neplánovaly schodek 310 miliard jako ten od současné ministryně financí Schillerové, schodek, který překračuje zákonem daný limit o celých 64 miliard. Schillerové výmluva, že se prý zákonná pravidla vztahují jen na návrh rozpočtu projednávaný v řádném termínu (a tedy ne na návrh současný), je natolik chatrná, že je těžké ji brát vážně.
Jak třeba ve svém závažném stanovisku konstatuje Národní rozpočtová rada, kdyby tomu tak bylo, mohla by třeba vládní koalice sama v řádném termínu ve sněmovně kdykoli shodit vlastní návrh rozpočtu a další pak přijmout bez jakýchkoli pravidel daných zákonem o rozpočtové zodpovědnosti. Který onehdá ještě jako ministr financí Sobotkovy vlády připravoval a obhajoval jistý Babiš, dnešní premiér. Který rázem tvrdí, že je zbytečná i celá Národní rozpočtová rada, nezávislý orgán zřízený právě oním zákonem.
Čtěte také
Ano, vláda také šetří. Například na obraně, které v nejnapjatější mezinárodní bezpečnostní situaci odebrala desítky miliard. A ve snaze úplně nenaštvat spojence použila bez skrupulí kritizované stanjurovské triky a přimíchala do obraných výdajů třeba výstavbu dálnic, která tam nemá co dělat.
Nebo na životním prostředí, příslušné ministerstvo evidentně se souhlasem svého šéfa, dvojministra Macinky, přišlo o třetinu svého financování. Takže třeba zbylo jen podstatně méně peněz než dosud na národní parky, tedy s výjimkou Podyjí, kdyby snad někdo zapomněl, kde že to ministr Macinka a ministryně Schillerová kandidovali.
Čtěte také
Ale koneckonců, taková klimatická změna třeba u nás už skončila právě s nástupem Macinky na ministerstvo pro životní prostředí. Tedy podle jeho slov, ta klimatická změna to ale určitě ještě neví. Tento týden jí ale oficiálně zrušil i americký prezident Trump ve Spojených státech, na rozdíl od Macinky mu to trvalo rok u kormidla.
Uznání existence klimatické změny Trump označil za nové náboženství, což je pozoruhodné – v takovém případě je to první náboženství v dějinách založené striktně na objevech přírodních věd a vyznávané devadesáti sedmi procenty vědců, kteří se touto problematikou zabývají a něco o ní tedy opravdu vědí.
Ať známe své místo
V této analogii se pak odmítání klimatické změny jeví jako víra sekty, pravda, kterou mimo sektu nikdo neuznává a věda už vůbec ne, jejíž vyznávání není založené na racionalitě, ale na sounáležitosti s kultem.
Čtěte také
Trump zrušil vládní regulace emisí, a zatímco už dlouho utlumuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie, nařídil ministerstvu energetiky, aby udrželo v provozu zbývající uhelné elektrárny a nasypal do tohoto cíle téměř 200 milionů dolarů.
To Trumpův ministr zdravotnictví Kennedy, známý svou nevůlí k očkování, vysvětlil, že se nebojí bacilů, protože dříve šňupal kokain ze záchodového prkénka. Prostě muž na svém místě.
Tím se zřejmě cítil být dodatečně bývalý zaměstnanec fastfoodového řetězce v Severní Karolíně, který se po zavíračce vloupal do jednoho z podniků svého bývalého zaměstnavatele, začal tam připravovat pizzu a prodávat ji zákazníkům, kasíroval ovšem do své kapsy.
A úplně na jiném místě naopak určitě chtěl dodatečně být pákistánský ministr obrany Asif, který slavnostně otevřel novou pobočku řetězce Pizza Hut, aby vzápětí zjistil, že je to pobočka falešná a se známým fastfoodem nemá nic společného. Ať známe své místo, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
