Tvrdý oříšek hieroglyf

23. září 2010

Když řecký učenec Hórapollón ve 4. stol. n. l. ve svém spise Hieroglyfika tvrdil, že egyptské hieroglyfy jsou jednoduché obrázkové písmo, znemožnil tím badatelům dalších staletí toto písmo rozluštit. Byl to totiž omyl, jemuž však Hórapollónova autorita dodávala věrohodnost.

Egyptské písmo samo o sobě bylo neobyčejně tvrdým oříškem - nebyl znám jazyk, jejž zachycovalo, protože byl již tisíce let mrtvý a zapomenutý, směr čtení, zda znaky označují hlásky, slabiky, slova nebo věty. Jednoduše nic. Hórapollónova chyba způsobila, že tento oříšek rozlouskl až roku 1822 génius Jean François Champollion (1790 - 1832), a to po 14 letech nesmírně těžké práce. Ve chvíli, kdy se mu to podařilo, prý vykřikl: "Mám to!" Pocit štěstí ho přemohl natolik, že se psychicky zhroutil a pět dní proležel v horečkách.

Tehdy mu bylo dvaatřicet let, ale starým Egyptem se zabýval již od dětství! Není tudíž divu, že v sedmnácti letech měl hotovu knihu Egypt za vlády faraónů; nebyla to jeho první kniha. K rozluštění egyptského písma mu jistě dopomohlo mimo jiné jeho neobyčejné lingvistické nadání. V patnácti letech ovládal latinu, řečtinu, hebrejštinu, arabštinu, syrštinu, chaldejštinu, koptštinu, perštinu a studoval nejnáročnější texty dálného Východu v zendštině, pahlévštině, parsijštině a sanskrtu. A jen tak pro zábavu se věnoval čínštině.

Aby byl Champollion schopen hieroglyfy rozluštit, rok a půl studoval všechno, co o nich a o Egyptě bylo napsáno za posledních 2.500 let. Při svých bádáních postupně zavrhoval jednotlivé cesty. Když prověřil Hórapollónovu teorii, jako první zjistil, že není správná a odmítl ji. Tím byla brána k luštění hieroglyfů odemčena.

Nejdůležitějším materiálem byla Rosettská deska z roku 196 př. n. l., na níž je text zapsaný třemi způsoby - egyptským posvátným a lidovým písmem (tj. hieroglyfy a démotickým písmem) a řecky. Z řeckého textu se badatelé dočetli, že kněží děkují faraónovi Ptolemaiovi Epifanovi za dobrodiní.

Champollion se nejprve věnoval démotickému písmu, jež považoval za jednodušší. Byl přesvědčen, že co znak, to hláska, nikoli slovo, neboť pak by nebylo možno zapsat jména králů, jež byla známa z řecké části desky. Dále předpokládal, že v egyptštině tato jména znějí podobně, a proto si je zvolil za východisko. Po obrovské práci, při níž porovnával řecký text s démotickým, a navíc ještě s textem jednoho náhodně nalezeného papyru, určil deset písmen démotické abecedy. V téže době jiný badatel, anglický přírodovědec a lékař Thomas Young (1773 - 1829) potvrdil jednu z důležitých domněnek, že staroegyptské písmo označuje pouze souhlásky. Brzy nato se Champollionovi podařilo v části desky psané hieroglyfy rozpoznat jméno vládce Ptolemaia.

Následujících pět let mu trvalo, než rozluštil význam znaku v podobě malého hádka, přesněji zmije růžkaté. K tomu mu dopomohla znalost koptštiny, o níž soudil, že je s egyptštinou příbuzná. Koptština má šest koncovek pro šest osobních zájmen. Po dlouhém srovnávání Champollion zjistil, že tam, kde je v řečtině zájmeno jemu, je v koptštině znak pro hlásku f. A další porovnávání textů ukázalo, že tam, kde je řecké zájmeno a koptské f, tam je také hádek, tedy staroegyptská hláska f.

Po dalších devíti letech bádání, přesně 14. září 1822, Champollion ráno vstal a jako obvykle se hned pustil do práce. Ten den učinil nejvýznamnější objev bez opory řeckého textu. Měl před sebou opis reliéfů z chrámu v Karnaku a uvažoval o hieroglyfickém znaku ve tvaru kroužku. Přemítal, zda nejde původně o zobrazení slunce. Slunce se v koptštině řekne re a je možné, že se stejně řekne i ve staré egyptštině. A je možné, že tento znak ve tvaru kroužku označuje počáteční písmeno slova pro slunce, tedy r. A právě v tu chvíli Champollion zvolal: "Mám to!" Přečetl totiž první písmeno jména největšího ze staroegyptských králů, Ramsese II., a zrodila se nová věda - egyptologie.

autor: Zuzana Fialová
Spustit audio