Turecké volby

Připomeňme, že volby se konaly v mimořádném termínu poté, co se vládnoucí Straně spravedlnosti a rozvoje nepodařilo prosadit svého kandidáta Abdullaha Gülla jako prezidenta. Proti němu se postavila část poslanců parlamentu, protože Gül jim připadal příliš islamistický. Popravdě řečeno, nejen Gül, ale i strana, která ho nominovala, jim přišla přespříliš islamistická, a to vyústilo do politické krize a vypsání předčasných voleb. Ty dopadly novým patem. K moci se vrátila stejná strana, i když s nepatrně menším počtem mandátů.

V minulých pěti letech vládla v Turecku s nadpoloviční většinou stana AKP, tedy Strana spravedlnosti a rozvoje. Všeobecně je považována za stranu, která touží po zavedení islámských pravidel ve společnosti. Skutečně má islamistický původ - vždyť je nástupkyní zakázané Strany ctnosti a Strany prosperity. Islamistickou minulost mají i její představitelé, nejen zmíněný Abdullah Gül, ale i současný předseda strany Recep Tajip Erdogan. Tento politik dnes však tvrdí, že jeho vzorem je třeba německá CDU, kterou by chtěl kopírovat, ovšem v islámském stylu.

Erdoganova strana v Turecku vládla od roku 2002, aniž by se tím země nějak zvlášť nebezpečně přiblížila nějakému islámskému režimu, kterého se někteří Turci obávají. Byla to právě AKP, která zavedla mnohé z reforem, které Turecko, relativně zaostalou a tradicionalistickou zemi, přiblížily k Západu a zasloužily se o rychlý hospodářský rozvoj. AKP také provedla nejrůznější reformy, které měly Turecku umožnit v blízké budoucnosti vstoupit do Evropské unie, včetně například zrušení trestu smrti. Dokonce usnadnila přístup žen ke vzdělání, což by v některých jiných muslimských státech bylo považováno za opak toho, co by se dalo od islamistické vlády čekat.

Potíž je v tom, že turecká společnost je silně rozštěpená, a část Turků je na cokoli islámského v politice alergická. Týká se to především vzdělaných obyvatel měst na západě země, kteří se považují za příslušníky evropské sekulární tradice. Strážcem tohoto anti-islamistického dědictví je v politice Lidová republikánská strana CHP, která v neděli získala asi pětinu hlasů. Mnozí z jejích přívrženců se dobrovolně vraceli z dovolené, aby mohli hlasovat ve volbách, které vnímali jako přelomový okamžik, jako příležitost zabránit údajnému plíživému procesu islamizace státních struktur. Také proto tyto volby byly doprovázeny mnoha silnými emocemi a zvýšeným napětím.

Je příznačné, že evropské deníky, které volby komentovaly, se eroze sekulárního státu v Turecku neobávaly. Většinou zdůrazňovaly dosavadní úspěchy vlády v oblasti reforem. A také konstatovaly, že relativně velký úspěch strany AKP je důsledkem odporu společnosti k zasahování armády do politických záležitostí. Turecká armáda totiž v zemi slouží jako pojistka proti islamismu, a v minulosti již opakovaně svrhla vládu, která byla podle mínění generálů hrozbou pro sekulární charakter státu. Je to paradoxně právě vliv armády, který Turecku evropské instituce poněkud dogmaticky vyčítají, i když realisticky vzato je vlastně dobře, že taková síla v této zemi existuje. Ze strany EU je naivní odsuzovat armádu za něco, na čem má i sama Evropa eminentní zájem, a to je uchování rovnováhy uvnitř tureckého mocenského systému.

Mnohem důležitějším a nebezpečnějším jevem je odklon od tématu vstupu do evropské unie. Ten dominoval při minulých volbách, tentokrát byl z různých důvodů potlačen. Letos se kampaň odehrávala v nacionalistickém duchu, namířeném především proti Kurdům. Oblast obývaná Kurdy se rozkládá na hranicích několika blízkovýchodních států, včetně východního Turecka. V této oblasti část Kurdů vede ozbrojený boj za vznik vlastního státu, což je nepřijatelné jak pro vládnoucí AKP, tak i pro opozici. Tu dnes tvoří zmíněná Lidová republikánská strana s dvacetiprocentním ziskem hlasů, a nacionalistická Strana národní akce se zhruba patnácti procenty.

Proti údajnému islamismu AKP nestaví její sekulární oponenti ani tak vizi demokratického a humánního státu třeba podle skandinávského vzoru. Nabízejí spíše silný a nesmiřitelný turecký nacionalismus. Ten - vzhledem k tomu, že se do parlamentu dostalo také pár desítek nezávislých poslanců spojených s kurskými organizacemi, - může přinášet v budoucích měsících velké problémy a hodně napětí. Ti, kdo se tolik báli údajného islamismu, se možná měli soustředit hlavně na obnovovaný a dosti radikální turecký nacionalismus.

Volby ovšem dopadly dobře hlavně z hlediska dosud vládnoucí AKP, a tak v jistém smyslu bude Turecko zažívat kontinuitu. AKP bude mít nadpoloviční podíl v parlamentu, což zajistí stabilitu vlády, ale bude mít méně než 2/3 většinu, což zabrání tomu, aby mohla měnit ústavu.

Testem soužití vlády a opozice bude problém, kvůli kterému se svolávaly předčasné volby, a který ani po nedělním hlasování není vyřešen, a to je otázka, kdo bude příštím prezidentem země.

AKP by se zachovala státnicky, kdyby neprosazovala nadále někoho ze svých řad, jako byl její kandidát Abdullah Gül, ale našla všeobecně respektovanou osobnost, pro kterou by mohla hlasovat i opozice. Ještě horší by ovšem bylo, kdyby se islamisté spojili za zády Lidové republikánské strany s nacionalistickou Stranou národní akce. Pak by blahosklonné komentáře evropských denníků asi změnily tón.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .