Tunisko učí Araby, jak přejít k demokracii
Parlamentní volby v Tunisku vyhrála sekulární strana Nidáa Túnis, Hlas Tuniska, a její hlavní soupeř, islamistická En-Nahda, Strana obnovy, uznal porážku.
Tato severoafrická země tak zažila další historický okamžik a dala Arabům už druhou lekci ve třech letech, píše server The National ze Spojených arabských emirátů.
Za poslední tři roky Tunisané naučili Araby, jak se pokojně vzbouřit proti autokratovi a jak ho během 17 dní svrhnout beze zbraní a bomb. Dnes učí Araby znovu – jak přejít od revoluce k míru, od tyranie k demokracii, hladce a slušně, bez puče, krveprolití, zatýkání a občanských válek.
Nová strana Hlas Tuniska, v jejímž čele stojí 87letý Al-Bádží Qáid as-Sabsí, obsadí 83 křesel ve 217členném parlamentu. Strana obnovy získala jen 69 mandátů.
Vítězství Hlasu Tuniska bylo pro mnoho analytiků překvapením – předpovídali mu až druhé místo. Strana však rozdrtila islamisty, kteří vyhráli volby před třemi lety a dva roky stáli v čele koaliční vlády, než byli donuceni k odstoupení kvůli politické a ekonomické neschopnosti.
Neměli však jen špatné nápady – předseda Strany obnovy Rašíd Ghannúší například souhlasil, že není moudré přijmout zákon, jenž by zakazoval účast v politice představitelům bývalého režimu, jak požadovala radikální levice.
Díky tomu se Tunisko nevydalo cestou, která vedla k chaosu v Libyi. Dalo nejlepší příklad zemím arabského jara a poučilo se z nejhorších chyb egyptského islamistického prezidenta Muhammada Mursího a libyjských povstalců.
Porážka Strany obnovy má tři důvody. První volby v porevolučním Tunisku vyhrála uprostřed velkých očekávání a bylo jen přirozené, že ji voliči potrestali za to, že zklamala. Tři roky po revoluci na demonstracích požadovali „chléb, svobodu a důstojnost“. Nespokojenost s islamisty pak nahrála Hlasu Tuniska, jenž byl v opozici.
A třetím důvodem jejich prohry je skutečnost, že se proměňují z fundamentalistické strany v konzervativní, která přijímá pravidla demokracie a pluralismu. Tato ideologická revize ji stála část tradičních stoupenců, ale zatím nepřinesla nové na základě čistě politických faktorů.
Tunisané se ve volbách nenechali ošálit sliby politických stran a rozhodli se potrestat ty, jimž se nepodařilo zlepšit hospodářství a bezpečnost v zemi. Kdyby však Strana obnovy před několika měsíci neodstoupila a nepřenechala vládu technokratickému kabinetu, byla by její současná volební porážka ještě větší.
Předseda Hlasu Tuniska as-Sabsí má teď největší šance zvítězit v prezidentských volbách, které se budou konat v listopadu, uzavírá server National.
Britský týdeník Economist připomíná, že Hlas Tuniska vyhrál přesto, že v jeho řadách jsou i členové starého režimu svrženého prezidenta Zína Abidína bin Alího. Popularita zakladatele strany as-Sabsího jí ale pomohla k vítězství.
V minulosti byl třikrát ministrem a za arabského jara v roce 2011 se vrátil z důchodu k politice. Na konci roku stanul v čele přechodné vlády, kterou pak předal Straně obnovy.
Islamisté nyní naznačují, že by chtěli vstoupit do vládní koalice s Hlasem Tuniska, ale ten je jejich odpůrcem. Obviňuje jejich bývalou vládu, že narušila princip odluky církve a státu, který zakotvil první prezident nezávislého Tuniska Habíb Burgiba.
Při rozhodování voličů hrála významnou roli i bezpečnost země. Mnoho Tunisanů se domnívá, že Strana obnovy reagovala příliš pomalu na šíření džihádistické ideologie v místních mešitách po pádu bin Alího.
Dnes už nikoho nešokují zprávy o protiteroristických operacích. Jen několik dní před volbami zastřelili džihádisté jednoho policistu a šest dalších lidí, včetně pěti žen, a volební místnosti hlídala ozbrojená národní garda a vojáci, takže nálada voličů měla daleko ke svátečním pocitům při volbách před třemi lety.
Hlas Tuniska však navzdory vítězství nedokázal zcela setřást tvrzení kritiků, že se jeho prostřednictvím chtějí vrátit do politiky členové bývalé vládní strany, Demokratického ústavního sdružení. To je sice dávno zrušené, ale za své vlády vybudovalo rozsáhlou klientelistickou síť, která jako by při volbách sehrála svou roli.
Je nepravděpodobné, že by nová vláda vznikla před prezidentskými volbami, které se mají konat 23. listopadu. Podle ústavy se prezident dělí o moc s premiérem a parlamentem. Největší šance stát se hlavou státu má předseda Hlasu Tuniska as-Sabsí, a není tedy jasné, kdo bude premiérem, vysvětluje Economist.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
