Trojúhelník bez hrotů

Tak ideálně to ale nedopadlo, to je už dnes známo na všech třech stranách toho pomyslného trojúhelníku Evropa-Amerika-Rusko Rovnou ale radši řeknu, že ani Londýn, ani Štrasburk ani Praha nebyla "konečná". Všichni se všemi se budou dál setkávat. Co se americko-ruských vztahů týká, a co se také týká České republiky,setkávání už pokračovalo. Americký senátor Levin už minulý pátek jednal v Moskvě s ministrem zahraničí Lavrovem. ˇRíkám, že se to týká České republiky proto, že podle agentury AFP, Levin po tomto jednání řekl: "Věřím, že když o raketové obraně povedeme vážné diskuse a jednání, může se tato záležitost, která nás rozdělila, obrátit a mohli bychom spolupracovat". V Praze, kam u Moskvy Levin přijel, byl obsah jeho jednání s Alexandrem Vondrou a Janem Kohoutem udržen v tajnosti. To jsem ale odbočil k jinému trojúhelníku. K trojúhelníku, který v žádném případě není rovnostranný.

Takže zpět ke komplikovaným vztahům mezi Evropou, Amerikou a Ruskem. Ty americko-ruské korunoval zatím Obama jen dojednáním společného americko-ruského záměru zbavit svět jaderných zbraní. Aspoň těch ruských a amerických. Je třeba říci, že v něčem tak vzdáleném a nepředstavitelném, jako je tento cíl, se nic mezi Amerikou a Ruskem hrotit nemuselo. Nechtěl bych ale nemístnou ironií snižovat cenu toho, že dva rivalové v někdejším jaderném odstrašování teď chtějí nastoupit společnou cestu směřující k horizontu větší globální bezpečnosti a většího vzájemného porozumění. Hrot - či osten - se ovšem i v zamýšleném jaderném odzbrojování vyskytl. Francie dala neoficiálními kanály najevo, že od své "force de frappe", tedy úderné síly, jak říká svému jadernému arsenálu, neupustí.

Vida, pro Medveděva a Putina, o to větší motivace ke vstřícnosti ve snižování počtu jaderných hlavic. Je to možnost, jak dostat Francii do izolace, neboli jak vytvářet nesoulad uvnitř EU a NATO a v transatlantickém spojenectví Evropy a Ameriky.

Jednoho hrotu si zatím na cestě k trojúhelníku bez hrotů nikdo nevšímá. Spojené státy - i teď za Obamy - neuznávají osamostatnění, ke kterému ruské tanky dopomohly loni dvěma gruzínským autonomním územím: Jižní Osetii a Abcházii. Tento ruský akt ignorování mezinárodního práva odsoudila i Evropská unie - a samozřejmě i NATO, a v jeho rámci všechny evropské členské státy. Mezi nimi zejména ty postkomunistické budou zvědavé na to, zda Obamova administrativa ponechá při svém urovnávání vztahů s Moskvou tento důsledek ruské vojenské operace na Kavkaze bez reakce.

Reagovat či nereagovat na porušení suverenity Gruzie je dilematem i pro Evropskou unii. Potřebuje odstranit hrany ve vztazích s Ruskem, potřebuje je dostat na úroveň partnerství, aby mohla věřit v plynulost zásobování svých členských států ruským plynem, neboť tuší, že vymanit se úplně z energetické závislosti na Rusku nebude možné. Navíc jsou v Evropě země - i tak velké jako Německo a Itálie -, které na této fatalitě staví své nadstandardní vztahy s Ruskem. Uvítaly by i zapojení Ruska vedle Ameriky do systému protiraketové obrany. Ostatně, jak je známo, je to i názor Karla Schwarzenberga.

Už jsem tu skoro před třemi měsíci hovořil riziku, které tento trend ve vztazích Spojených států i Evropy vůči Rusku přináší zemím v postkomunistickém prostoru, kde si Kreml čím dál hlasitěji dělá nárok na vliv, a kde už ho také dosáhl, v jednom případě energetickou strategií, v druhém vojenskou silou. Připomenout to ale po druhé nepovažuji za zbytečné.

Trojúhelník má tři strany, a já toho zatím mnoho neřekl o vztazích Evropy a Ameriky. Trojí setkání Obamy s politickou Evropou na evropské půdě počátkem dubna zatím nevytvořilo novou, pevnější a rovnovážnější euro-americkou partnerskou platformu, než jaká tu zůstala z Bushovy éry. Ale západní svět ji potřebuje, má-li si zachovat svou dosavadní bezkonkurenční roli ve světové politické aréně. Času není nazbyt. Západ přestává být modelem politické neotřesitelnosti, morální síly i ekonomické a vojenské hegemonie. Globalizace může ztratit svůj převážně západní ráz. V této chvíli mají ještě Obamova Amerika a naše Evropa šanci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .