Trnitá cesta z krize

Zmíněný pocit má přirozeně celá řada tuzemských pracovníků, ale kdyby mohla, měla by ho i celá česká ekonomika. Tak nějak se počátkem roku čekalo, že překonáme krizi a ekonomika půjde bez velkých problémů kupředu. Ale zatím je to pohyb odnikud nikam, neustále se čeká na dobré zprávy z ciziny, ale úplně bezvadné nejsou a navíc někteří ekonomové spíše straší, že může být opět ještě hůř.

„Rizika pro ekonomiku jsou nižší, než byla loni, ale rychlý ekonomický růst nás nečeká. A nemůžeme počítat s tím, že všechno bude jako před krizí.“ Zhruba tak lze interpretovat poslední komentáře guvernéra České národní banky Miroslava Singera k hospodářskému výhledu České republiky. Z povahy své profese k umírněným optimistům a přesto ohlašuje silnější hospodářský růst až v roce 2012.

Zvykli jsme si hodnotit svět podle důležitých ekonomických čísel a pokud jde o ně, tak se letos v prvním pololetí opravdu mnoho nezlepšilo. Hned počátkem roku se probudil export, který s sebou táhne část průmyslového sektoru, lidé však málo nakupují, nestaví se, nejsou nová pracovní místa.

Zisky průmyslových podniků také v červnu zachránily státní rozpočet z nejhoršího, to však ani náhodou neznamená, že se průmysl vrátil na úroveň před dvěma lety. Jeho výkon je stále o šestnáct procent nižší, než byl předloni v létě.

Proto se také připravuje přísný plán rozpočtových škrtů. O tom, že bude vážný, svědčí samotný fakt, že se o nich zatím mluví jen mlhavě a v náznacích, jisté je pouze to, že se bude propouštět ve státních institucích a že se budou snižovat sociální dávky.

Skeptici tvrdí, že tvrdé rozpočtové škrty způsobí další pokles ekonomiky, který se opět projeví především na spotřebě obyvatelstva, tím i na stavebnictví, službách a maloobchodě. Tyto úvahy nejdále dovedl americký ekonom Paul Krugman, který dokonce věští, že přijde třetí velká deprese. Připomeňme, že první deprese svět zasáhla koncem devatenáctého století a druhá v třicátých letech století dvacátého.

Nic nebude jako dřív, říká guvernér Singer a tato jeho věta se vztahuje k období před krizí. Tehdy to s Čechy opravdu vypadalo jako se zaměstnancem, který nastupuje na nové, dobře placené místo. Výdělek je víc než slušný, zaměstnanec si bere hypotéku, do nového bytu nakupuje drahý nábytek a ještě zbudou peníze na bezstarostný konzum. Zaměstnanec pracuje o to víc, protože zaměstnavatel nešetří na prémiích a tak si člověk může svůj výdělek zvýšit prakticky neomezeně.

Jenže pak se firmě zhorší odbyt, majitel začne šetřit a dokonce propouštět. Úspěšný zaměstnanec tedy přijde o prémie, pracuje však stejně usilovně, protože se obává, aby také on nebyl propuštěn. Množství práce je tedy skoro nezvladatelné, ale peníze sotva stačí ke splátkám vysoké hypotéky a na úplně běžný provoz rodiny. Logicky pak chodí domů s vytřeštěnýma očima a nulovým entuziasmem.

Dokonce statistická čísla potvrzují, že tak to v Česku vypadá s celou ekonomikou. Například průmyslové firmy už mají vyšší produktivitu, než v době před krizí. Dosáhly ji ovšem tím, že významně snížily počet zaměstnanců a že ti zbylí tedy pracují, víc než dříve. Lidé v průměru nakupují stále méně, což se projevuje i na počtu zahájených nebo dokončených bytů nebo na provozu restaurací.

Guvernér přitom naznačuje, že se poměry nezlepší, že si právě na tento životní styl budeme muset zvyknout. Navíc v nejbližší době přijde další náraz, tedy snížení vládních výdajů a lidé budou opět méně nakupovat, protože přijdou o své platy a o své dávky. Špatná nálada tedy bude mít nové a nové podněty k tomu, aby se udržela.

Naštěstí stále existuje naděje, že Paul Krugman nemá pravdu a že nás žádná dlouhá deprese nečeká. Třeba operace se státními financemi vyjde. Český stát dluhy nadělal v boji s krizí. Právě loňský růst státních výdajů zachránil ekonomiku před hlubším pádem a letos výdaje zůstaly na stejně vysoké úrovni. V příštím roce se tedy asi půjde dolů a až se vyrovná bilance státního rozpočtu, pak už nás čeká jenom další prosperita. Jako v případě zaměstnance, který splatí hypotéku a nejednou má dvojnásobek peněz, než předtím.

Naše usilovná práce tedy letos nemá uspokojivé výsledky, ale nakonec nějakou odměnu sklidíme, může se utěšit pracovník, který vypíná soustruh a chystá se na dovolenou k rybníkům. S relativním klidem se může slunit a vyhnat z hlavy všechny nepříjemné myšlenky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.