Tři důvody, proč padl Topolánek

Dosavadní šéf ODS se tak stává mužem mnoha rekordů. Už v říjnu 2006 nezískal jako první premiér důvěru pro svou vládu, jako první premiér byl sněmovnou odvolán a jako prvního šéfa strany ho z výkonné funkce odvolali spolustraníci. Ukazuje to, že Topolánek rád riskuje, což ale někdy vede i k nepříjemným koncům.

Topolánkovi se riskantní styl vyplácí, když jako solitér dokáže balancovat mezi různými zájmy a využívat ve vnitrostranickém či parlamentním boji znepřátelené frakce. Přesně tímto způsobem se v roce 2002 dostal do čela své strany. Po odchodu Václava Klause prosazovaly proti pražskému centru svého kandidáta regiony. Topolánek se ukázal pro Prahu a stranický poslanecký klub jako nejpřijatelnější, protože nebyl spojen se zájmy jednoho konkrétního kraje.

Manévrovat mezi pražským centrem na jedné straně a regiony na straně druhé vydržel Topolánek dlouhá léta a vždycky tak dokázal vyřadit své soupeře. Strategie se mu začala bortit loni na podzim. Nejdříve zcela nečekaně rezignoval na poslanecký mandát a nechal zbytek poslanců, ať si poradí s levicovou přesilou ve sněmovně, jak umí. Vedení strany ve dolní komoře parlamentu převzal vicepremiér Petr Nečas, kterému se nakonec podařilo vytvořit účinnou strategii, jak levici zabránit v prosazování zákonů.

V té době musel Topolánek čelit rozezleným krajským organizacím. Nešlo jen o to, že Topolánek prohrál krajské volby v roce 2008. Horší bylo, že Topolánkův blízký spojenec Ivan Langer stranu zadlužil v přípravě předčasných a nakonec neuskutečněných voleb. To se podepsalo i na škrtech stranických dotací pro venkov.

Dohodu mezi Topolánkem a venkovem měl přinést kongres loni v prosinci. Topolánek ale při obhajobě mandátu použil nevybíravé prostředky. Svého očekávaného soupeře Petra Gandaloviče a spolu s ním další krajské předsedy obvinil z korupce a nákupu hlasů pro vnitrostranické volby. Čistě účelové obvinění rozzuřilo především severočeské a jihočeské delegáty, nic ale nemohli dělat.

Třetí chyby se Topolánek dopustil záhy poté, co propukla aféra s jeho výroky pro časopis homosexuální menšiny. Když po něm požadoval vysvětlení předseda Senátu Přemysl Sobotka, odpověděl podle dostupných informací arogantní textovou zprávou. Topolánkovi protivníci tak získali vůdce svého odporu. Shodou okolností se jím stal Sobotka, který dal první podnět k tomu, aby v roce 2002 z funkce předsedy odstoupil Klaus.

Záhy se ukázalo, že Topolánkových kritiků je v ODS většina. Na jedné straně zástupci centra v čele s parlamentním lídrem Nečasem, na druhé straně kraje, které tradičně reprezentoval bývalý středočeský hejtman Petr Bendl. Tandem Nečase a Bendla pod Sobotkovou autoritou vyzval Topolánka k rezignaci už v úterý na stranickém grémiu. Topolánek vytrval pouze odkazem na stanovy, že ho grémium odvolat nemůže. Tak vznikl dojem, že do příštího kongresu se předsedovi nic stát nemůže. Ovšem i zmíněná taktika se obrátila proti předsedovi samému. Ve stanovách ODS stojí také pravidlo, že výkonná rada schvaluje volební kandidátky. Topolánkovi odpůrci si je vyložili tak, že rada může vyškrtnout některé kandidáty včetně hlavního lídra. Byl to radikální plán, výkonná rada ale byla ideálním prostředím pro jeho provedení. Většinu v ní mají zástupci krajů, přitom Bendlovy Středočechy doplnil sever Čech Přemysla Sobotky a Petra Gandaloviče. Podle očekávání se přidaly jižní Čechy a Praha. Na Moravě se k Nečasovu Zlínsku přidala ještě Vysočina a podporu předsedovi deklarovala pouze jižní Morava, kde měl kandidovat, a Langerovo Olomoucko.

Vyvažovací akce jednou pro vždy končí, když nemám koho vyvažovat, protože se všichni spojili proti mně.

Topolánek měl rád riziko, očividně mu však chyběl pud sebezáchovy. Vzpomněl si na něj až ve chvíli, kdy dostal od spolustraníků nůž na krk. V té chvíli už získal jenom čestný odchod z bojiště.

Zkušenost ze svržením předsedy strany, která vyhrála poslední volby, mění politickou scénu a mění také občanskou demokracii. Na výkonné radě dominovaly kraje a svou silnou roli ve straně si už dobrovolně vzít nedají. Možná se tím ohlašuje definitivní rozpad ODS, ke kterému může dojít, pokud výrazně prohraje ve volbách. Pouze slušný volební výsledek otevře Nečasovi a jeho nejbližším spojencům možnost obnovit v občanské demokracii centrální autoritu. Zatím není jisté, na jakém základě, když tradiční autorita z doby Klause, anebo riskantní dobrodruh typu Topolánka nejsou k dispozici.

Pokud platí pravidlo, že ve stresu lidé podávají nejlepší výkony, pak ovšem pro ODS nastala skvělá příležitost odvrátit nástup levice a zároveň odstranit sutiny po sedmi letech Topolánkova předsednictví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.