Transplantace a ramadán
Z aktuální sondy agentury Factum Invenio do našich názorů na transplantace a dárcovství orgánů vyplynulo, že je u nás větší ochota orgány přijímat než darovat. Přiznejme si, že překvapivý by byl opačný výsledek, i když by měl větší logiku. Jakožto příjemce člověk riskuje, jako dárce už ne. Ne každý si ale umí představit, že by mohl být rozebrán na součástky, byť poté, co už mu tělo nebude k ničemu. Se zmíněným výzkumem souvisí ještě jedna zajímavost, na kterou upozornil šéf agentury Jan Herzmann: Zatímco v devadesátých letech registrovalo téma transplantací a dárcovství orgánů devět lidí z deseti, nyní je to jen polovina.
A vysvětlení? Podle Herzmanna zřejmě po přijetí zákona o transplantacích před pěti lety přestalo být toto téma "mediálně atraktivní". Nejspíše má pravdu - dnes asi devět lidí z deseti registruje jako mediální atrakci radar. A třeba zrovna dnes ještě ramadán. I kdyže je u nás pouze hrstka muslimů, má se v médiích za to, že bychom měli vědět o jejich zvyku otočit na měsíc denní režim, čili přes den hladovět a žíznit a nacpávat se až po setmění. Má to určitě nějaké náboženské důvody, ale hlavně to má politické důsledky.
Třeba v Iráku je to příležitost propouštět vězně. Mediálně atraktivní je pak třeba otázka, zda se propuštění muslimové odvděčí za amnestii u příležitosti jejich svatého měsíce nějakými sebevražednými atentáty. Nikdy nepřestane být mediálně atraktivní život a smrt, čímž se asi vysvětluje ten zájem o ramadán, "svátek lidí, kteří si neváží životů a mají zálibu v masakrech", což je mediální obraz, kterému se dnes u nás těší. Nebýt toho vraždění, nepadlo by o ramadánu ani slovo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
