Transparency International a korupce v ČR

20. říjen 2004

Jak jsme na tom s korupcí? Odpověď zní: špatně. Letošní výsledky průzkumu organizace Transparency International nejsou nijak povzbuzující. Česká republika skončila s dalšími třemi zeměmi na 51. až 53.místě. Společnost nám na tomto pomyslném stupínku vítězů (či spíše poražených) tvoří Salvador, Trinidad a Tobago.

Za další špatnou zprávu se dá považovat skutečnost, že korupce se u nás v posledních osmi letech zhoršila. Transparency International totiž začala publikovat (kromě tradičního pořadovníku jednotlivých zemí) také informace o jejich vývoji. Vývoj k horšímu přitom za dané období zaznamenalo šest zemí. Kromě nás jsou na tom špatně Poláci a Irové, a také obyvatelé Argentiny, Ekvádoru a Zimbabwe.

Pro lepší představivost se snad vyplatí malá poznámka o poměrech v Evropské unii. Jedna členská země, konkrétně Finsko, stanula letos na prvním místě, to znamená, že je vnímána jako nejpoctivější na světě. Na třetím místě se umístilo Dánsko, na šestém Švédsko. To znamená, že zabodoval hlavně sever evropské 25ky. Dodejme, že v první šestici je také Nový Zéland, Island a Singapur - a hned na sedmém místě Švýcarsko.

Když se ale na Evropskou unii podíváme od konce, nalezneme tam Českou republiku. Horší je už jenom Slovensko, Polsko a Lotyšsko. Kousek před námi je Řecko, opět před ním je Litva, Itálie a Maďarsko. Francie obsadila 22. příčku a Británie je jedenáctá. Naši západní sousedé, Rakousko a Německo, jsou na 13. a 15.místě.

Je to tedy pohled velice nevábný, když navíc uvážíme, že věci s námi dlouhodobě nejdou k lepšímu, ale k horšímu. Slabou útěchou je pohled krátkodobý, neboť oproti minulému roku jsme si polepšili. Tehdy jsme byli na 54.místě. Postup fakticky o jednu příčku je ale slabým důvodem k optimismu ve světle dlouhodobého vývoje.

Poznamenejme, že Transparency International vychází z údajů, ktoré zaznamenávají, jak je korupce v dané zemi vnímána. Jinými slovy, neexistuje váha, která by zjistila, že korupce v Dánsku je 10dkg a v Papui Nové Guinei 2 metráky. Takže zvýšená citlivost na korupci vlastně určitou zemi posouvá paradoxně směrem dolů. A naopak, kdyby byli lidé ke korupci lhostejní a měli pocit, že je tak samozřejmá, že vlastně ani žádná není, posouvali by svou zemi směrem nahoru. Transparency International má ale celou řadu zdrojů, včetně zahraničních.

Takže raději předpokládejme, že naše citlivost zase až tak dramatickým vývojem neprošla, takže důvod k zamyšlení tady skutečně je. Samotná organizace Transparency International nám doporučuje pořádný zákon o střetu zájmů a omezení imunity politiků. Asi by se ale dalo udělat daleko víc.

Podívame-li se po světě, zjistíme, že problém s korupcí mají hlavně chudé země - nebo je to možná naopak: země s vysokým stupněm korupce se řítí do chudoby. Platí to pro konec žebříčku 146-ti monitorovaných států, jmenovitě pro trojici nejhorších, Bangladéš, Haiti a Nigérii. To je určitě další důvod k zamyšlení.

A zajímavé je i to, že citlivým zbožím je ropa. Země, obchodující s černým zlatem, jsou prostě vystaveny velkým pokušením. Platí to pro Azerbajdžán, zmíněnou Nigérii, Venezuelu, ale také Irák, který je zhruba na 130.místě. Na druhé straně pokušení docela úspěšně odolává Norsko, jež skončilo jako osmé v pořadí. Transparency International každopádně doporučuje, aby západní ropné společnosti začaly důsledně zveřejňovat, kolik peněz komu vlastně platí. Velká vůle k takovému kroku tady asi ale nebude.

Jisté je, že naše pověst, vzhledem k úplatnosti zdejšího podnikatelského a politického prostředí, není nejlepší - a mělo by se s tím něco udělat. Ve hře jsou přece investice, když už zapomeneme na ideály. Poctivost se krátkodobě vyplatit nemusí, ale dlouhodobě se vyplatí. Tak jako jde s korupí ruku v ruce chudoba, jde i s poctivostí naopak prosperita. Nebo jinak, řečeno slovy biblickými: dobré jméno je nad nejlepší olej. Zdá se, že to platí dodnes.

autor: Daniel Raus
Spustit audio