Tonoucí plavec ČSOB

Tak, jak pokračuje vyšetřování poslanecké komise, objevují se na veřejnosti zajímavé zprávy. Jedna z nich potvrzuje, že i po uvalení nucené správy měla o IPB zájem italská banka UniCredito. Takže aureola ČSOB jako nezištného zachránce českých vkladatelů pohasíná. Její šéfové jistě dobře věděli proč o převzetí IPB usilovali. Především šlo o aktiva IPB se státní zárukou, dále o atraktivní dceřiné společnosti, o TV Prima a v neposlední řadě o velký počet bankovních klientů a o síť poboček.

ČSOB požaduje státní záruku u tzv. problematických aktiv asi za 180 miliard korun. Ty je třeba ocenit a na základě toho bude možné určit, kolik stát Československé obchodní bance skutečně zaplatí. Sám protagonista celého příběhu ministr financí Pavel Mertlík připouští, že to může být sto miliard korun, které budou muset zaplatit daňoví poplatníci. A o těch sto miliard korun bude méně na školství, na zdravotnictví, na důchodce atd. Ztrátová aktiva IPB budou vyvedena do Konsolidační banky.

Ta bude muset za ně zaplatit, ale protože na ně nemá peníze, bude si muset vypůjčit. A kde? No přece u Československé obchodní banky. Takže ČSOB dostane ty peníze de facto dvakrát. To je ovšem neuvěřitelné řešení. Stát má ještě jednu možnost, jak získat peníze pro ČSOB, a sice vydáním státních dluhopisů. To ovšem nebude snadná cesta, protože vydávání státních dluhopisů musí ministru Mertlíkovi odsouhlasit Poslanecká sněmovna, kde nemá velkou podporu.

Druhým lákavým soustem byla loni v červnu pro ČSOB vidina vlastnictví televize Prima. Po té, co ČSOB do IPB pronikla, se ukázalo, že firmu Domeana, jež je klíčem k této televizi, IPB prodala už v roce 1999. ČSOB ovšem tvrdí, že to byl špatný obchod a žádá jeho zrušení, aby se televize vrátila pod její střechu.

I když Prima je ve špatné hospodářské situaci, má velkou hodnotu, řekněme mediální, a to byl také jeden z politických cílů celé kauzy IPB.

S převzetím poboček IPB si ČSOB bezesporu pomohla nejen k velkým firmám, ale i k široké klientele drobných střadatelů, protože IPB měla pobočku na každé poště.

Ale sloučení obou bank se zatím organizačně příliš nedaří. Mnohdy chaotická rozhodování, rušení osvědčených a vytváření nových struktur rozlaďuje zaměstnance. Zatím se ví, že v letošním roce má být z tohoto bankovního kolosu propuštěno 1800 lidí, ale kteří to budou a proč a především za jakých podmínek, to se neví. Protože nebyla dosud podepsána kolektivní smlouva na letošní rok, chtějí zaměstnanci vyhlásit stávkovou pohotovost. Poukazují také na zbytečné ztráty, jež vznikají neuváženými nebo nedomyšlenými organizačními přesuny a stěhováním různých útvarů. Velké náklady si také vyžádá změna bankovního kódu. Zatím kromě původního 0300 používá ČSOB ještě 5100 pro divizi bývalé IPB. To ovšem odporuje zákonu a tato výjimka platí jen do června. Správně by se v souvislosti s touto změnou měla změnit všechna čísla účtů z IPB a tedy i smlouvy s klienty. Kolik desítek či stovek milionů si to vyžádá se dá jen stěží odhadnout. O tyto náklady budou mít zaměstnanci nižší platy a klienti horší podmínky.

Stačí připomenout, že zavedení nového loga ČSOB bude stát nejméně sto miliónů korun. Toto logo má prý připomínat závodního plavce, ovšem zlé jazyky samotných zaměstnanců plavce nazývají tonoucím.

Československá obchodní banka totiž zaznamenala v posledním čtvrtletí loňského roku ztrátovou operaci s americkými dluhopisy ve výši 1,5 miliardy korun. Operace byla objevena a uzavřena v prosinci loňského roku a v plné výši se promítne do snížení hospodářského výsledku banky v roce 2000. Zisk banky za loňský rok by přesto měl dosáhnout úrovně roku 1999. ČSOB hospodařila v roce 1999 s čistým ziskem 2 miliardy 823 milionů korun, což bylo jen o 20 milionů korun víc než v roce 1998. Dva dealeři už byli propuštěni a banku po 28 let opustil i místopředseda představenstva Josef Tauber, který byl mimo jiné odpovědný za obchodování s cennými papíry. Odešel ovšem s takovým zlatým padákem, že do konce života už nebude muset do žádné banky chodit pracovat, ale jen pro peníze.

Jobových zvěstí není ještě konec. Teď se hovoří o tom, že se houpe i křeslo nejvyššího šéfa ČSOB Pavla Kavánka, jednoho z autorů kauzy IPB. Nomura totiž, jako hlavní akcionář bývalé IPB, chce po českém státu 30 a půl miliardy korun podle smlouvy o ochraně investic. Navíc Nomura Europe a nizozemská společnost Saluka Investments podaly na Českou republiku stížnost u Soudu pro lidská práva ve Štrasburku a domnívají se, že převzetím IPB došlo k porušení Evropské konvence pro ochranu lidských práv a základních svobod.

Možná, že se tato kaše nebude jíst horká, ale pro zemi, která chce vstoupit do Evropské unie, už samotný fakt projednávání této kauzy u Soudu pro lidská práva bude velmi nepříjemný.

ČRo 6 / RSE 27. února 2000

Napište nám, co o tom míníte VY: rse@cro.cz