Tomáš Procházka: „Milý Andreji, promluvme si.” Český premiér rád poradí Italům s migrací

Premiér Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš
0:00
/
0:00

„Česko žádné migranty nepřijme. Ani jediného. Je to cesta do pekel…“ To jsou slova českého premiéra Andreje Babiše, který nedávno striktně zamítl, aby Česko jakkoliv participovalo na dislokaci 450 uprchlíků, zachráněných ve Středozemním moři. Solidaritu tehdy naopak prokázalo hned sedm evropských zemí. 

I proto má Babiš aktuálně na stole pozvánku Říma, začínající „Milý Andreji, promluvme si, podepsán Giuseppe Conte.” Italský premiér pro Českou televizi prohlásil, že by považoval za úspěch, kdyby Česko přijalo alespoň symbolicky, byť jen jediného migranta. O tom však „milý Andrej“ nechce ani slyšet. 

Evropa má zavřeno

Oba premiéři mají přitom minimálně jedno společné. Oba totiž přislíbili voličům nulovou toleranci vůči nelegální migraci – a oba soudí, že problém by se měl řešit v zemích, kde vzniká, potažmo v zemích transitních. Výchozí pozice obou politiků je ovšem diametrálně odlišná.

Zatímco Apeninský poloostrov stále ještě je, ale především byl, hlavní spádovou oblastí, kam míří migranti z celé Afriky, a ve sběrných italských táborech se jich už také nacházejí statisíce, České republice se uprchlíci téměř až systematicky vyhýbají.

Vznikne pevnost Evropa? Jedna vrácená loď může zastavit migrační vlnu, tvrdí tajemník Chmelař

ales_chmelar_170621-145847_dbr.png

Jak najít evropskou odpověď na otázku migrace v době, kdy v řadě států sílí hlasy volající po řešení vycházejícím z obrany státních hranic a národních zájmů? Šéfové vlád zemí Evropské unie se ve čtvrtek začnou sjíždět na summit do Bruselu, u kterého se výsledek odhaduje obtížněji než jindy.

Nepochybně proto jsme také od roku 2015 přijali pod svá laskavá křídla pouze dvanáct imigrantů, a nepochybně proto je také stále složitější probouzet, blíží-li se nějaké volby, jako třeba právě teď, v lidech strachu a úzkost z další vlny uprchlické krize, která přitom markantně slábne.

Jednoduše řečeno – zkušenosti Italů jsou každodenní, zatímco ty naše jen velmi sporadické.

Když tedy Andrej Babiš na adresu Giuseppa Conteho suverénně prohlásí, že „pan premiér vůbec nechápe podstatu problému,” poukazuje tím především na své elementární nepochopení. A přikládá svou charakteristickou rétoriku. „Byznys skončil, Evropa se zavírá.”

Mezinárodní právo, pane premiére

Určitým jevům – a jak nás historie učí – migrace mezi ně nevyhnutelně patří - se ovšem zabránit nedá, dokonce ani tím, že stáhnete roletu a ven pověsíte nápis „Azyly došly, zeptejte se za sto let.”

Určitým jevům – a jak nás historie učí – migrace mezi ně nevyhnutelně patří - se zabránit nedá.
Tomáš Procházka

Andrej Babiš navíc opomíjí jednu důležitou okolnost – a sice, že problémem současné Evropy už nejsou zdaleka tak ty desítky tisíc běženců, jež se snaží ztéci Evropu zvenčí, jako ty miliony, co jsou po ní už dávno rozesety.

A symbolicky to ještě dokresluje, když předseda mnohými obávané populistické italské vlády vysvětluje svému demokratickému protějšku z Česka, že nápad s absolutním uzavřením evropských hranic se sice v zásadě může zdát ideální, existuje však cosi jako mezinárodní právo. To – ať už se to může Andreji Babišovi jevit jakkoliv překvapivé – nařizuje neponechat nejenom imigranty vlnám napospas.  

Spustit audio

Související