Thomas Kulidakis: Výročí pádu vojenské junty v Řecku. V čem je poučení pro naši budoucnost?

Dnešní den připomíná, že doba, kdy byla svoboda slova a politického vyznání potlačovaná v zájmu ideologie, není tak daleko, jak by se leckomu mohlo zdát. 24. červenec každý rok připomíná sedmileté období, po které v kolébce demokracie občany utlačovala diktatura plukovníků řecké armády.

Její projevy byly podobné jiným diktaturám, které v době studené války leckde vládly napříč Evropou. Zmiňuji se schválně o Evropě, protože je to místo, kam geograficky patříme. Tudíž by nám mělo být ve všech ohledech nejblíže. Starý kontinent totiž není tak velký, aby se jeho události nepřelévaly z jedné země do druhé.

Na východ od bývalé železné opony lidé trpěli pod jhem diktatury jedné strany, která se zaštiťovala velkou ideologií komunismu a bojovala proti údajně prohnilému protivníkovi na druhé straně politické i fyzické hranice dělící Evropu.

Na západ od bývalé železné opony v zemích jižní Evropy lidé trpěli pod jhem diktátorů, zaštiťujících se zadržováním komunismu a konzervativně pravicovou ideologií v té nejsurovější podobě.

Budoucí premiér Řecka Konstantin Karamanlis přiletěl z Francie letadlem francouzského prezidenta|foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Greek State General Archives - Komotini

Konkrétně v Řecku se plukovníci armády chopili vlády v roce 1967 a okamžitě přistoupili k patřičným opatřením. Šlo o potlačování lidských práv, pronásledování oponentů z řad liberálů, socialistů, komunistů nebo kohokoliv jiného, kdo projevil touhu po svobodě slova nebo tisku. Zrušilo se právo shromažďovací, zřídili naopak mučírny a lágry na odlehlých ostrovech, kde společně trpěla inteligence národa i ti, kteří se znelíbili.

Snaha vyhrát a povinnost hájit demokracii

Dny junty byly sečteny poté, co se jí přestalo ekonomicky dařit, přišlo obsazení Kypru a odpor občanů byl už neudržitelný. Z exilu se začali vracet emigranti, včetně řady intelektuálů. Budoucí premiér Řecka Konstantin Karamanlis přiletěl z Francie letadlem francouzského prezidenta. Nazmar nepřišla oběť studentů aténské technické univerzity, proti jejichž protestu vojenská junta poslala tanky a vojsko.

To jsou historické události. Pro naši současnost platí následující poučení. Neměl pravdu šéf rezidentury CIA Spojených států v Aténách, který na stížnosti amerického velvyslance v zemi, že puč je „znásilnění demokracie“ odpověděl slovy, že „nelze znásilnit lehkou děvu“. Demokracie je dle mého soudu cenná i se všemi svými zdlouhavými procesy.

Měli bychom tedy mít na paměti, aby ve snaze demokracii bránit nezašly věci moc daleko. Dobře to vystihnul bývalý americký prezident Bill Clinton, který se v roce 1999 za podporu junty americkou vládou omluvil s následujícími slovy.

Bývalý americký prezident Bill Clinton|foto: Wikimedia Commons, Creative Commons CC0 1.0 Universal, US Department of Labor

"V zájmu taktiky vedení studené války Spojené státy dopustily, aby snaha vyhrát převážila nad povinností hájit demokracii, což byl důvod, proč jsme studenou válku bojovali." Omluva to byla upřímná a znamená, že je potřeba dávat pozor na prostředky, jakými hájíme svobodu slova.

Každý názor má právo zaznít, pokud nevzývá otevřené násilí. Alespoň se původci extrémů na veřejnosti ukážou, případně i zesměšní a nebudou přecházet do ilegality. Je ovšem potřeba vždy dávat pozor na ty, kteří podobně jako to dělala junta v Řecku, mluví o „prohnilém parlamentarismu“, který vše zdržuje.

A na ty používající metafory, které veřejnost přesvědčují, že lid a země jsou pacient, který musí podstoupit vážnou operaci ke svému zlepšení. A proto by se pro své dobro měli občané nechat na chvíli uspat a vzdát se některých svých práv. I to byly slova proponentů vojenské junty v Řecku, kterými hájili své zločiny proti vlastnímu lidu.