Thomas Kulidakis: Vyřízení azylových žádostí a česká solidarita v otázce migrace

Migrace
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Migrace

Vývoj prvních dvou týdnů roku 2020 potvrdil trend, který se projevil už vloni.

Migrační tlak na Evropskou unii se nejvíce vrátil do oblasti Balkánu a východního Středomoří. Řecko a Kyperská republika jsou přetížené počtem příchozích i azylových žádostí, s kterými potřebují pomoc.

Momentální situaci lze popsat na konkrétních případech, které dobře ilustrují statistické údaje. Jen na Silvestra a pár hodin po půlnoci připlulo skoro 300 nových běženců. V prvních dvou dnech se na ostrově Lesbos narodilo deset dětí. Devět z nich má rodiče mezi žadateli o azyl. První dítě se narodilo hodinu po půlnoci, šťastné matce blahopřál starosta ostrova. Jelikož dítě automaticky patří do takzvané zranitelné skupiny, má šanci na přesun na pevninu i se svými rodiči.

Počty příchozích se i přes nevlídné počasí a časté zimní bouře nesnížil. Odhad řecké vlády, že v roce 2020 přijde o pětinu běženců více než v roce 2019, se nezdá nadsazený. Celý evropský spolek, místní úřady, unijní a mezinárodní agentury a neziskové organizace se tedy budou muset údajně postarat minimálně o dalších sto tisíc lidí. Počítají se ti, kteří přežijí nehostinnou cestu a nedopadnou jako oněch dvanáct nešťastníků, kteří se utopili u ostrova Paxos.

Statistika Mezinárodní organizace pro migraci dokázala, že v roce 2019 přibylo na Kypr a do Řecka skoro dvojnásobně lidí oproti roku předchozímu. Konkrétně na unijní území Řecka přišlo skoro 63 tisíc běženců oproti necelým 33 tisícům roku 2018. Na Kypr místo 4300 skoro osm tisíc.

Myslet do budoucna

Na vývoj už reagoval Evropský podpůrný azylový úřad. Utlumí své aktivity v Itálii, více lidí přesune do zmíněných dvou zemí a na Maltu. Tam přišlo v roce 2019 více než dvakrát tolik běženců oproti roku 2018.

Unijní experti, včetně zástupců členských států, mají pomoci s vyřizováním azylových žádostí. V Řecku jich na vyhodnocení čeká přibližně 140 tisíc. 83 683 čeká na rozhodnutí v první instanci, 57 335 v druhé instanci. Už vloni odborníci spočítali, že i pokud by žádní běženci nepřišli, na vyřízení stávajících žádostí o azyl by bylo potřeba dva a půl roku.

Suchou řeč čísel doplní opět konkrétní příběhy. Žadatelé o azyl žijí v přeplněných uprchlických táborech. Drží je tam mimo jiné i ostatní členské státy, protože podle nefunkční dohody s Tureckem nemají být běženci přepravovaní na pevninu.

Stále se zvyšující počet migrantů způsobuje humanitární katastrofu v místech, kde se tísní mnohonásobně více lidských duší, než pro kolik byla centra postavená. O tom, že to původně měly být takzvané hotspoty, kde budou migranti maximálně měsíc nebo dva, se už raději nemluví. Děsivé podmínky kritizuje Rady Evropy, unijní politici, mezinárodní organizace, papež František, neziskovky. Lidí je ale příliš a těžko s tím něco dělat bez pomoci zvenčí.

Pro Českou republiku se tedy skýtá další šance, jak odrazit kritiku kvůli údajné nesolidaritě. Mohla by vyslat více azylových úředníků. Mohla by poslat materiální pomoc, jako učinilo nedávno Německo. Mohla by se zavázat přijmout migranty, jako Paříž i Berlín. První zmíněný jich chce vzít 400, Berlín 70 dětí bez doprovodu. K tomu probíhají relokace. Oba státy i další, které se podílejí, nechtějí nést zátěž samy. Což je pochopitelné.

V České republice je těžko představitelné, že by přišla byť desetina běženců, kteří přicházejí do zemí ve východním Středomoří. Efektivní pomoc, včetně převzetí části žadatelů o azyl – jen k vyřízení jejich žádosti – by ale byl prozíravý krok hodný státníků, kteří myslí do budoucna.

Thomas Kulidakis

Nová Evropská komise pokračuje s reformou azylového systému, který s přerozdělováním žadatelů počítá. Než si zadělat na další soud kvůli neplnění přijatých unijních usnesení by bylo lepší chopit šanci za pačesy a pomoci už teď. Po vyřízení žádostí se stejně buď migranti vrátí, nebo s azylovým glejtem půjdou o dům dál.

Autor je komentátor Českého rozhlasu