Thomas Kulidakis: V Haagu se bude rozhodovat o minulosti a budoucnosti nejen Kosova

Mezinárodní trestní tribunál pro Kosovo má posoudit nejen obvinění z válečných zločinů, ale má šanci pomoci vyřešit minulost a částečně i budoucnost bývalé provincie Srbska, jejíž samostatnost neuznává mimo jiné ani pět zemí Evropské unie.

Čtěte také

Kosovský premiér roznáší strach, tvrdí prezident země Thaçi a vybízí k nedodržování nařízení proti COVID-19

Může se jevit jako sympatické, že se Thaçi vzdal bez větších komplikací a průtahů své politické funkce. Jeho slova, která zopakoval při odmítnutí viny před soudem, mluví sama za sebe. Je si prý jistý svou nevinnou, protože nic neudělal a rozsudek potvrdí, že není možné přepsat historii.

Podobně se vyjádřili také další tři obvinění i politici napříč politickým spektrem spojenecké Albánie. Brzy prý už bude potvrzeno, která strana byla oběť a která viník. V podání albánských politiků a politické garnitury Kosova byli viníci Srbové a proti nim stáli hrdinní bojovníci za svobodu a samostatnost, kteří se oběťmi stát odmítli.

Ostatně s Thaçim do Haagu putovali tři jeho další bývalí spolubojovníci. Jejich politický význam lze přiblížit následovně. Je to, jako by do Haagu putovali matadoři všech českých důležitých politických stran, kteří si sáhli na nejvyšší funkce včetně předsedy Poslanecké sněmovny.

Dodnes nezacelená jizva

Při pohledu s větším odstupem je zřejmé, že byť je Thaçiho rozhodnutí odevzdat se soudu, aby nebyl souzený coby aktivní prezident Kosova, sympatické, ve skutečnosti se jedná o z nouze ctnost.

Když stávající tribunál pro Kosovo v roce 2015 vzniknul, bylo to navzdory přání kosovských elit a v důsledku enormního tlaku zahraničních mocností. Stejně tak je těžko věřit, že by mu daly na výběr, jestli do Haagu půjde nebo ne. Ať už jako prezident, nebo prezident bývalý.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Spor o Kosovo a Srbsko zvýrazňuje propast mezi USA a EU

Sdružení údajných obětí povstalců podle svých slov doufají ve spravedlnost. Srbsko v duchu tradiční diplomatické zkušenosti ví, kdy je lepší mlčet. Oficiálně se vyjádřil pouze ministr zahraničí, podle nějž jeho země „teď nebude slavit a jásat“, protože soud musí mít klid na práci. Srbským pohledem je to logický krok, protože válka v Kosovu byla krvavá a už selským rozumem je zřejmé, že nebyla vedená ze strany UÇK vždy v rukavičkách.

I při ctění principu nevinny obžalovaných z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, pronásledování svých politických odpůrců a všech nepohodlných, mučení a podobně nelze nevzpomenout slova bývalé žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carly del Ponteové.

Ta už v roce 2008 přišla s tvrzením, že Kosovská osvobozenecká armáda obchodovala s orgány zajatců. Následná zpráva Rady Evropy v tomto ohledu zmínila mimo jiné právě Thaçiho. Ostatně o frustraci Ponteové, které prý bylo bráněno měřit všem stejně při vyšetřování, se mluvilo roky.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Výsledek soudního procesu bude klíčový nejen pro minulost, ale také pro budoucnost. Bombardování Srbska je dodnes mnohými přijímané – kulantně řečeno – s rozpaky. Kosovo, s jehož samostatností se v prvním sledu nepočítalo, má dodnes problémy se svým uznáním. Komplikovaná situace z hlediska geopolitického i plánovaného rozšíření Evropské unie je dodnes nezacelená jizva události, k níž došlo před skoro čtvrt stoletím.

Ať už bude rozsudek jakýkoliv, budou se s ním muset všichni smířit. Doufejme, že ho využijí nejen k reflexi chyb minulých, ale také ke snaze k smíření a mírovému soužití budoucímu. Nebo že se ocitnou na správné straně historie. Podle zvláštního pověřence EU Lajčáka na ní už jsou opatrně se sbližující kosovský premiér Avdullah Hoti a srbský prezident Aleksandar Vučić.

Autor je komentátor Českého rozhlasu