Thomas Kulidakis: Švejkováním v Lánech se důvěra ve stát nezvýší
V dobře fungujícím státě by schůzka prezidenta s premiérem znamenala zásadní událost pro fungování země a její vztahy v zahraničí. Setkání premiéra Babiše s hlavou státu v Lánech ale proběhlo podle očekávání. Nemastně, neslaně a znamenalo pokračování švejkovského přístupu v oblastech, které mají být dávno vyjasněné.
Petr Šabata: Proč není dobré, že má vláda velké investiční oči
Ne. Vláda by teď určitě neměla masivně investovat. Měla by se držet zpátky, i když jí prezident a opozice doporučují opak.
Předseda vlády veřejnosti prostřednictvím médií sdělil, že hlavním tématem byla zahraniční politika a jeho cesta po Asii. V ní se snažil podnikatelům zprostředkovat nové trhy a nechal se hostit i šéfem thajské vojenské junty. V zahraniční i obchodní politice bychom měli mít ale jasno dávno a naši pozici pouze v detailech upřesňovat. Dokáží to i v zemích, které si běžně za vzor nedáváme.
Známe svou pozici?
Například pozice Albánie a Kosova kopírující vztah Spojených států amerických k Venezuele byla jasná dříve, než ji dané země oznámily. Chtějí být premiantem a vybraly si svou stranu. Po schůzce hlavy výkonné moci a formální hlavy státu jsme se tak měli dozvědět i naši pozici. Měla být v souladu s dlouhodobou politikou našeho státu. Její směřování místo toho potvrdil ministr zahraničí Petříček, který se alespoň přihlásil k ultimátu Evropské unie. Tak jako třeba Bulharsko a Rumunsko, které také chtějí být premianty. Svou stranu si tedy oba státy vybraly.
Jan Vávra: Je možné zajistit nezávislost justice?
Kauza prezidentova možného nátlaku na vysoce postavené soudce Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nabízí mnoho otázek a málo odpovědí. Proč museli na tento problém upozornit novináři?
Samozřejmě došlo také na kauzu čínské technologické společnosti Huawei. V tomto případě už jen dotaz, jestli se premiér a prezident v názorech shodují, je výraz marnosti domácí politiky. Stát, který si váží důvěry svých občanů i zahraničních partnerů, by v tom měl na nejvyšší úrovni dávno jasno. Občané by věděli, že tajné služby a patřičné úřady pracují v jejich prospěch. Politici v čele země by je nezpochybňovali, veřejně by jen oznamovali rozhodnutí, které by média a lidé podrobili kritickému zkoumání.
Jasný a čitelný přístup
Přístup celého státu by ale byl jasný a čitelný. Tak, jako v případě jiných zemí. Například Francie a Německo vloni navrhly celounijní přísnější kontrolu strategických investic, především čínských. Němci už v polovině minulého roku oznámili záměr zpřísnit svůj zákon umožňující vládě vetovat zahraniční kapitál vstupující do místních strategických odvětví. Pozice těchto zemí je tedy jasná. Stejně jako například pozice Řecka, Malty, Portugalska, Lucemburska nebo Kypru. Tyto státy se čínského kapitálu neštítí. Jen u nás to vypadá, že nevíme. Najednou by s celou věcí premiér chtěl jít na unijní úroveň, zatímco prezident fandí svému čínskému týmu.
Paradoxní je, že před pár dny ve švýcarském Davosu Babiš v rámci kampaně před evropskými volbami horoval pro Evropskou unii silných členských států. Najednou by se mu společná pozice v boji s prezidentem hodila, v duchu přístupu „já nic, to Brusel“. Jenže Unie už o společném postupu ve věci Číny dávno jedná.
Celý obrázek dokreslují domácí témata, soudy počínaje, případnou úpravou zdanění části živnostníků konče. Ani v tomto případě jsme se mnoho nedozvěděli. Nezbývá tedy než konstatovat, že tajemnými schůzkami bez konkrétních výsledků a švejkováním se důvěra v náš stát nezvýší. Ani doma, ani v zahraničí. A to pořád chceme být aktivním, důvěryhodným partnerem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
