Thomas Kulidakis: Svátek práce a lásky čas 200 let po Marxovi mezi Západem a Východem

Karl Marx
Karl Marx

Je navýsost milé, chvályhodné a potěšující, že v době dnešní máme možnost trávit první květnový den tak, jak uznáme za vhodné.

Nikdo nás už nenutí chodit s mávátky v průvodu a vykřikovat absurdních hesla typu „ten kdo stojí na chodníku, nemá rád svou republiku“. Každý si může vybrat, jestli bude jen tak odpočívat, z celého srdce prožívat první máj, lásky čas nebo si Svátkem práce připomínat stávku chicagských dělníků z roku 1890.

Německé město zavádí panáčky na přechodu ve tvaru Karla Marxe. Slaví jeho 200. narozeniny

Německé město zavádí panáčky na přechodu ve tvaru Karla Marxe

Rodné město Karla Marxe slaví dvousté výročí narození svého rodáka, jednoho z nejvýznamnějších politických filosofů všech dob. U příležitosti tohoto výročí se zastupitelé města Trier v Německu rozhodli uvést nové panáčky na přechodech pro chodce, kteří vypadají jako Karel Marx.

Je ale dobré si také připomenout, že letošní první máj, lásky čas a první květen, Svátek práce a státní svátek v jednom je den zvláštní svým letopočtem. Probíhá totiž jen pár dní před 200. výročím narození Karla Marxe.

Muže, jehož velikost je zřejmá už jen z faktu, že Marxovi následovníci i jeho zapřisáhlí odpůrci svým konáním uznávají, že se jednalo o velkého člověka. Neboli řečeno jednoduše, i po dvou stoletích jim Marx a jeho myšlení stojí za zkoumání, debatování a zvažování.

Podle jedné strany se ovšem jedná o zlovolného tvůrce teoretického podhoubí komunistického útlaku, podle jiných myslitele inspirujícího osvobození pracujících.

Marxovo dílo je obdivuhodné, ale jako návod na přerod společnosti neobstojí, tvrdí sociolog Hartl

Karl Marx

Po roce 1989 byl u nás po léta dogmaticky prosazovaný marxismus jako světový názor jednoznačně odmítnut. V následujících letech většina intelektuálů nechávala učení Karla Marxe ležet stranou. Zájem o něj se nyní vrací a opět se z něj stává nástroj kritického pohledu na společnost. „Některé marxistické přístupy, formulované nedogmaticky a neortodoxně, jsou stále inspirující,“ uvedla v pořadu Pro a proti historička Kristýna Andělová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu soudobých dějin AV ČR.

Rozdílné úhly pohledu jsou obzvláště zřejmé při srovnání náhledu na představu komunismu a socialismu na Západě a Východě. Nebo spíše při srovnání představ toho, co Marxovo myšlení pro dané osoby znamená. Fakt je totiž ten, že Marx byl natolik plodný autor, a píšící navýsost odborně, že ho jen tak někdo nečetl.

Tak například u nás a v končinách bývalého studenoválečného Východu panuje rozšířený úzus, že byť za komunismu byla práce a školství a jistoty, přece jen si všichni byli převážně rovni v chudobě. A hlavně byli zavřeni za dráty, bez možnosti pořádně cestovat.

Materiální osvobození a násilná revoluce

To zase na Západě si mnozí připomínají chyby kapitalismu, obavy o zaměstnání a existenci. A jelikož měli málokdy možnost vidět realitu takřečeného komunismu, chovají často romantické představy. Které se mísí s opravdu míněnou radostí revolučního požáru v zemích, které utrpěly krajně pravicovými diktaturami a vojenskými juntami.

Karl Marx dnes patří mezi turistické taháky Londýna

Karl Marx tu má pomník, ze kterého vyrůstá obří bronzová busta. Jejím autorem je socialistický sochař Laurence Bradshaw

Před rokem 1989 viděli obyvatelé střední Evropy vousatou tvář Karla Marxe v podstatě na každém druhém rohu, ale za poslední čtvrtstoletí zakladatel vědeckého komunismu a teoretik dělnického hnutí upadl v zapomnění. Stejně jako jeho kdysi povinná díla. Možná netušíte, že Karla Marxe pohřbili v místě, které má k socialismu pořádně daleko, v bohaté londýnské čtvrti Highgate. Hrob německého filozofa se tam stal pro některé atrakcí, pro jiné zas vyhledávaným poutním místem.

Představy daných lidí se pak natolik míjejí, že si stěží dokáží porozumět. Osobně se s tím setkávám při svých pobytech v zahraniční, obzvláště na bývalém Západě, kam mě přivádí práce. Po dlouhých debatách se shodneme zpravidla na následujícím. Ano, Karel Marx byl velký myslitel, ovlivněný svou dobou charakteristickou robotárnami, kde život dělníků mnohdy připomínal moderní otrokářství.

A ano, jeho myšlenky byly inspirující. Vždyť kdo by nechtěl osvobození člověka. Jak to vyjádřil brazilský arcibiskup Hélder Camara, žijící v době tamní junty: „Když dávám jídlo chudým, nazývají mne svatým, když se ptám, proč chudí jídlo nemají, tak mne nazývají komunistou.“ A to sám sebe označoval nikoliv za marxistu, ale socialistu.

To vše nic nemění na faktu, že ve 20. století se objevila banda prospěchářů, kteří vycítili příležitost. Na stavebních kamenech teorie osvobození od nehumánních podmínek volné ruky trhu vystavěli stavbu, kterou nazvali komunismem, ale jednalo se jen o novou formu vykořisťování.

Thomas Kulidakis

Poučení ze všeho plyne, že i dnes je dobré pěstovat sociální cítění a hlavně nevěřit sladkým řečem propagátorů, kteří dokáží použít, co se jim hodí a vše možné překroutit. Marx si zaslouží úctu, byť se v základu velmi mýlil.

Jeho představovaný svět plný přerozdělování nepřišel zespodu, ale shora. Stačí se podívat do severských evropských států. Studium si také zaslouží způsob, jak jeho myšlenky byly zneužity i uvědomění si faktu, že materiální osvobození nemusí spočívat v násilné revoluci a diktatuře proletariátu, ale v žádoucí kombinaci sociálního státu s liberální demokracií. Neboť vlky z lesa žene hlad.