Thomas Kulidakis: Reformě Evropské unie brání krátkozraké sobectví
Vrcholné summity šéfů vlád a hlav států Evropské unie se v posledních letech čím dál více stávají symbolem stagnace rozhádaného unijního spolku.
Místo shody na tolik potřebných reformách a stanovení jasného směru se unijní loď dále plaví ekonomickou a politickou bouří s trupem plným děr.
Thomas Kulidakis: Dobrá pověst Evropské unie na Balkáně v sázce
Evropská unie připomíná vyšňořenou nevěstu, jejíž krásu umocňuje bohaté věno a nemalý vliv na široké okolí.
Jeden ze základních důvodů neradostného stavu je především jednomyslnost, která je vyžadovaná u zásadních rozhodnutí. Je to naprosto nevyhovující princip. Představme si, že v České republice by parlament nemohl přijmout nic, dokud by se neshodli všichni zákonodárci. Nejen, že by se nic nerozhodlo, ale také nic neudělalo.
V zájmu akceschopnosti je potřeba rozšířit hlasování kvalifikovanou většinou i většinou prostou. Odpůrci takového kroku mohou logicky argumentovat, že pak budou některé státy tlačené většinou k tomu, co nechtějí. Jenže tak funguje demokracie. Rozhoduje aktuální většina, menšina se musí přizpůsobit a doufat, že v budoucnu bude mít převahu ona.
V Evropské unii navíc v případě hlasování kvalifikovanou většinou funguje pojistka takzvané blokační menšiny. Pokud se tedy dohodnou čtyři státy s alespoň 35 procenty obyvatel, mohou většinové rozhodnutí zablokovat.
Státníci, co myslí dopředu
Naopak pro přijetí návrhu kvalifikovanou většinou musí být alespoň 16 států, které v souhrnu představují alespoň 55 procent obyvatelstva unie. Nabízí se tedy standardní demokratický proces vyjednávání a sestavování koalic tak, jak ho známe v naší zemi. Akorát na vyšší úrovni.
Filip Nerad: Je třeba zabít spitzenkandidáty, potvrdí dle všeho unijní summit
V cenami ověnčeném válečném filmovém dramatu Je třeba zabít Sekala se předáci moravské vesnice domluví na likvidaci společného nepřítele, který ohrožuje jejich statky.
Bez efektivního rozhodovacího procesu není možné pružně reagovat. Volbu vedoucích představitelů nebo představitelek do čela unijních institucí museli politici odložit. Na čtyřech jménech se zatím neshodli. Reforma eurozóny je narýsovaná jen vágně.
Už na konci loňského roku se členové zemí platících eurem shodli, že je potřeba doplnit monetární unii o prvky unie fiskální, včetně mechanismů vhodných pro řešení ekonomické krize. Jak vše bude fungovat, včetně společného rozpočtu eurozóny, pořád nevíme.
Na prosperitě eurozóny přitom musí záležet i nám, protože česká ekonomika je na ní závislá. Detailní závazky pro boj se změnou klimatu a přechod k nízkouhlíkové ekonomice světlo světa také nespatřily. Jedná se přitom o šanci, jak modernizovat hospodářství přechodem na nové technologie. Byla by to příležitost i pro Českou republiku. Hájit momentální levné montovny není potřeba. Místo toho je potřeba modernizovat.
Ondřej Houska: Evropská hra o trůny: hledají se noví šéfové klíčových institucí EU
Země Evropské unie hledají nové osobnosti, které by obsadily klíčové unijní funkce, jako je předseda Evropské komise nebo šéf Evropské centrální banky. Kvůli tomu se sejdou premiéři či prezidenti členských států na summitu v Bruselu. Zatím ale nemají jasno.
Zahraniční pozice Evropské unie došla také k újmě. Členské státy zase posunuly zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií, byť obě země své sliby splnily. Prodloužení sankcí vůči Rusku je důležitý symbol. Co si ale Moskva o názoru unie myslí, je zřejmé z každodenní reality v povstaleckých oblastech na východě Ukrajiny.
Je také hezké, že se Evropská unie postavila za Kyperskou republiku a vyzvala Turecko k dodržování mezinárodního práva ve Východním Středomoří. Konkrétní sankční režim ale zůstal v rovině pohrůžky. I Turecko jasně ukázalo svůj respekt k vůli unijních států. Vyslalo ke Kypru druhé plavidlo.
Takto by se dalo pokračovat dlouho. Pravdou je, že unie skýtá řadu výhod. Ekonomických, možnost cestovat bez stání na hranicích, žít v kterékoli zemi, být součástí velkého bloku. Pokud to vše chceme udržet a využít možný potenciál žít v globální mocnosti, potřebujeme státníky myslící dopředu. Nikoliv politiky sobecky přemýšlející jen v intencích jednoho volebního období a krátkodobých zisků.
Andrej Babiš odhalil celou tragédii slovy, že řeší, co je teď a ne, co bude za 31 let. Je to ale přesně naopak. Politici musí mít dlouhodobé plány. Pak se stávají státníky. Protože kdyby přemýšleli naši předkové tak, jako Babiš a jemu podobní, ani pole by asi napřesrok neoseli a vše by snědli na náš úkor.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
