Thomas Kulidakis: Dobrá pověst Evropské unie na Balkáně v sázce

Je pochopitelné, že do své domácnosti nechce pustit jen tak někoho. Neustálým napínáním jednotlivých nápadníků ale může vyvolat nežádoucí efekt. Mohou si říci, že život ve stínu věčných příslibů nemá cenu a život své bývalé vytoužené vyvolené řádně zkomplikovat.

Thomas Kulidakis: Francouzsko-německý motor na Balkáně moc netáhne

Jedna z věcí, na které se členské státy Evropské unie shodnou, je obecný vztah k regionu Balkánu. V podstatě všichni jej považují za úzce spojený se stabilitou celé Evropy.

Členské státy Evropské unie se totiž ani napodruhé nedokázaly shodnout na zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií. Ministři unijních zemí při přípravě nadcházejícího summitu odložili dle jejich slov „jasné, pevné a zásadní rozhodnutí“ na letošní podzim. K překvapivému vývoji došlo už podruhé.

Poprvé to bylo skoro na den přesně před rokem. I tehdy zahájení přístupových rozhovorů s dalšími možnými členy doporučila Evropská komise. Na podporu dalšího rozšíření se i tenkrát zformovala široká koalice států, což ale nestačilo.

O zahájení přístupových jednání se musí rozhodnout jednomyslně. Do stejné situace jsme se dostali i teď, přičemž k celé záležitosti se má rada členských států vrátit ne později než v říjnu.

Alternativy Čína a Rusko

Thomas Kulidakis: Rusko prohrálo další bitvu geopolitické války o Balkán

Balkánský poloostrov je strategicky důležitá oblast z hlediska vojenského i ekonomického.

Podle států zastávajících šanci na přistoupení dalších balkánských zemí do unie je v sázce důvěryhodnost Evropské unie. Do klubu patří i Česká republika, jejíž premiér o své podpoře ujišťoval Severní Makedonii nedávno.

Slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák řekl, že je v zájmu Evropské unie zahájit přístupová jednání „pokud si chce udržet své páky v zahraničí, ukázat, že je globální hráč a rozšiřování myslí vážně“.

Zemím, mezi něž patří také Itálie, Řecko nebo balkánští sousedé kandidátů se ale nepodařilo přesvědčit především Nizozemsko, Německo a Francii. Odůvodnění, že unie musí nejdříve provést vnitřní reformu rozhodovacího procesu je francouzské provenience. Vyjadřuje přesvědčení, že se evropský spolek ještě nevyrovnal s rozšířením o nás a další členské země od roku 2004. Nizozemsko chová odpor k zahájení přístupových jednání pouze v případě Albánie.

Thomas Kulidakis: NATO si k sedmdesátinám nadělilo další rozšíření na Balkáně

V souvislosti se sedmdesátým založením Severoatlantické aliance se debatuje o její životaschopnosti, cílech a budoucnosti.

Tamní vládní strany i opozice se shodly, že Albánci tvoří většinu organizovaného zločinu v zemi, albánské mafie je brutální a tak Albánii nechtějí. Dokonce navrhují pozastavení bezvízového režimu Albánie s Evropskou unií, který platí od roku 2010. Německo se nachází někde uprostřed. Částečně sdílí obavy Francie a Nizozemska, na druhou stranu nechce obětovat svou významnou pozici v tradiční oblasti zájmu, na Balkáně. Bundestag má finálně rozhodnout v září.

Na všech výše zmíněných obavách něco je. Samozřejmě, Albánie patří mezi nejzkorumpovanější země a nelegální obchod tam kvete. Zbraněmi počínaje, drogami konče. Problémy ale nemá jen Albánie. Obzvláště co se korupce týče. Vzpomeňme jen na Rumunsko nebo příklady u nás.

Navíc v rámci bezvízového režimu už stejně do unie přišli ti Albánci, kteří chtěli. Je také pravda, že Evropská unie od roku 2004 svou akceschopností příliš proslulá není. Na vše výše zmíněné by ale zahájení přístupových rozhovorů s dalšími dvěma zeměmi nemělo vliv.

Jaroslav Šebek: Papežovy úvahy o Evropě při cestě na Balkán​

Jak je papežovým zvykem, vybral si pro svou další cestu nějakým způsobem periferní region, a to dva balkánské státy, Bulharsko a Severní Makedonii.

Jak dokazuje případ Turecka, přístupové rozhovory ještě automaticky neznamenají unijní členství. To zdůraznil i náš ministr zahraničí Tomáš Petříček. Nakonec i nám trvaly přístupové rozhovory přibližně osm let.

Nejdůležitější je ale geopolitický aspekt. Čína a Rusko na Balkán, tedy do blízkého sousedství unie, pronikají čím dál více. Jsou to alternativy, které sice nemají lesk unijní nevěsty, ale mají geopolitický vliv. Čína má také peníze, Rusko nerostné suroviny.

Do oblasti se coby údajní ochránci muslimů tlačí také země Perského zálivu a Turecko. Unijní státy právem kritizují jiné mocnosti za jejich vměšování. Samy si ale zaslouží kritiku za to, že se naopak vměšují málo.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud balkánské země zhrzené nedostatečnými sliby vyslyší vábení konkurence, domov unijní nevěsty může přijít k úhoně neblahým vývojem v sousedství. Řečeno slovy eurokomisaře pro rozšíření a šéfky unijní diplomacie, když kandidáti plní sliby, měla by je plnit i Evropská unie.

Autor je komentátor Českého rozhlasu